Diskit: Mniši uprostřed hor

Severní Indie. Místo, kde pravidelně trávíme dva letní měsíce. Spolu s kolegy z organizace ProTibet nás pracovní cesta zavedla do oblasti mezi Čínu a Pákistán. Setkáváme se s tibetskými dětmi, tibetskými staříky a nomády. Nyní je čas vydat se za malými mnichy do kláštera Diskit, perle údolí Nubra.

V Lehu, správním městě oblasti Ladak (cestopis z Lehu), už jsme poměrně dlouho a tak nastal čas změnit prostředí. Na programu máme návštěvu buddhistického kláštera. Pojedeme do kláštera Diskit ležícího v údolí Nubra. A navštívíme malé mnichy, kteří jsou zapojeni do našeho programu Adopce ProTibet.

Speciální povolení a najatý řidič

Abychom se dostali do údolí Nubra, musíme si v Lehu vyřídit speciální povolení. Je vyřízeno během několika hodin a stojí několik set rupií. S papíry v ruce můžeme vyrazit na šestihodinovou cestu do kláštera Diskit. Silnice nás vede do hor, kde v serpentinách stoupáme do himálajských kopců. Na cestě nás čeká jedno světové prvenství, musíme překonat jeden z nejvyšších průsmyků světa, přes který se dá autem nebo na motorce přejet – Khardung La ve výšce přes 5300 m. n. m.

Nahoře je úchvatný výhled. Když si vystojíme kolonu na vrcholu sedla a dostaneme se přes kontrolní stanoviště, čeká nás další zdržení. Těsně pod sedlem padající kamenné laviny poničily cestu a pár místních řidičů a jejich aut se s tímto stavem těžce vyrovnává. Tento úsek cesty prověří schopnosti nejen jich, ale také jejich mechanických soukmenovců. My máme najatého řidiče a najatou Mahindru, což je u místních mužů velmi populární značka aut.

I když bychom si rádi vyzkoušeli tento test a zkusili ovládat auto v těchto podmínkách, nakonec jsme rádi, že můžeme sedět na zadních sedadlech. A že řídí on. Všechna úskalí zvládá s naprostým klidem a přehledem a po šesti hodinách, třech kontrolních stanovištích se dostáváme do cílové oblasti.

Pouštní překvapení a Buddha jako dominanta

Nejsme však ještě u cíle. Údolí Nubra je nekonečně velkolepé a musíme urazit ještě několik desítek kilometrů ke klášteru. Z hor sjíždíme do údolí a najednou se ocitáme uprostřed pouště. Je to příjemná změna jet po rovné asfaltové silnici bez všudypřítomných výmolů. A vidíme i divoké velbloudy volně se potulující v malých skupinkách po pouštních pláních. Po čtyřiceti kilometrech pouštního cestování se najednou škrábeme do kopce ke klášteru Diskit. Vítá nás obrovská socha Buddhy, která spolu s klášterem dominuje celému údolí. Tak konečně jsme tady.

Mníšci a jejich každodenní život

Mníšci jsou zapojeni do projektu Adopce ProTibet, kdy díky českým dárcům mají šanci na kvalitní vzdělání. Mníškům předáváme fotky z minulého roku a zároveň dopisy od jejich adoptivních rodičů z České republiky. Jsme přítomni jejich bezprostředních reakcí. Navzájem si ukazují fotky a dopisy a sdílí se všemi v okolí svoji radost.

V klášteře žijí a studují malí mníšci ve věku 5-11 let. Jsou podle věku rozděleni do jednotlivých tříd. Jejich každý den začíná ranní modlitbou a je rozdělen mezi školu a volný čas. Po modlitbě se mníšci spolu se svými učiteli přesouvají do jídelny, kde je čeká snídaně. A my míříme za se nimi. Snídáme tibetský chléb, čočku a zeleninu. A musíme říct, že místní kuchař je opravdu skvělý v tom, co dělá. Takhle nám snad v Indii ještě nechutnalo.

Následuje přesun ke školní budově. Školní den zahájí spolu s učiteli opět společnou modlitbou. Mníšci absolvují od pondělí do soboty každý den 5 vyučovacích hodin trvajících 50 minut. Pravidelně se opakují následující předměty – tibetština, hindština, bodhi neboli nauka o buddhismu, angličtina a matematika.

V pokročilejším věku jim přibude ještě filozofie. V matematice je na programu velká násobilka, v angličtině zase figuruje téma rodiny. Po prvních třech hodinách následuje obědová pauza. Vyučování končí pravidelně v 16:00, kdy se mníšci s radostí rozprchnou po areálu kláštera. Svůj volný čas nejraději tráví na provizorním hřišti, kde hrají kriket nebo fotbal.

A jak jsme si čas strávený s malými mníšky užili my? Byla to úžasná zkušenost. Společně jsme si zahráli i zápas v kriketu, který jsme s přehledem prohráli. Ti malí kluci, se kterými jsme strávili tři dny a kteří byli při našem prvním setkání nesmělí, nás v kriketovém zápase jednoznačně přehráli.

Nyní se musíme rozloučit. Byly to krásné dny plné poznání. Viděli jsme jejich snahu v hodinách i zápal při hrách. A zamilovali jsme se do tohoto místa. Už teď se těšíme na příští rok a další návštěvu kláštera Diskit.

Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023

PC » Pro cestovatele » Průvodce » Diskit: Mniši uprostřed hor