Hrad Kašperk a jeho historie je zajímavá. Středověk měl fortifikační systém velmi propracovaný od jednotlivých detailů, až po obranu celé země propojené informační sítí. Určitým způsobem ho lze přirovnat k systému připravovanému před 2. světovou válkou. Naprosto zjednodušeně lze vysvětlit systém soustavou prstenců od pohraničních hvozdů, kde byly v době kolonizace stavěny větší – především výšinné hrady na ochranu obchodních stezek a průsmyků v horách proti vnějšímu nepříteli. Mezi těmito hrady vznikaly menší hrádky a tvrze.
Potštejn: nejlevnější ubytování od 1.000 Kč ⇒
Za prstencem pohraničních hradů bylo pásmo měst, osad, opevněných kostelů, tvrzí. Ve vzdálenosti cca 20 až 50 km od dnešních hranic byl prstenec velkých hradů a měst. Ve vnitrozemí byly převážně tvrze a menší hrady, až v okolí Prahy vznikaly hrady těžké.
Tyto jednotlivé prvky fortifikace, prstence až po Prahu byly propojeny velmi dokonalým způsobem signalizace – vzájemně viditelných hlásek, jak v příznivé tak nepříznivé viditelnosti. Pochopitelně i v průběhu středověku se systém zlepšoval, propracovával, tak jak pokračovala kolonizace, stejně tak i jednotlivé prvky musely reagovat na stále dokonalejší strategii útoku, zbraně, dobývací techniku apod. Cestopis z Potštejna zde.
Historie hradu
Potštejnský hrad byl vybudován rodem Drslaviců – Oldřichem se syny Půtou, Prockem, Břetislavem z Křimic v rámci kolonizace zdejšího území koncem 2. poloviny 13. století, jako centrum panství na vysokém návrší, ve významném místě povodí Divoké Orlice. Jižní část panství pokořil v r. 1338 na příkaz krále Jana Lucemburského, markrabě Karel. 1339 hrad dobyl pro neústupnost Mikuláše opět markrabě Karel. Jako velmi strategické místo jej ovšem později (už jako král a císař Karel IV.) nechal goticky obnovit a rozšířit.
Hrad několikrát změnil majitele, byl upravován (včetně Jiřího z Poděbrad). 1495 byl prodán a 1497 se jeho dědičným majitelem stal Vilém z Pernštejna. Nechal hrad rozšířit, zpevnit, také hlavní palácovou část nechal renesančně, reprezentativně upravit i na hradním kopci nechal zbudovat sady apod. Dříve používané zbraně se v té době postupně měnily – již za krále Jiřího z Poděbrad – na palné, takže se měnil i dobývací a obranný systém hradu. Upravovaly se obranné části. Okolo 2. brány severovýchodním směrem, byly zřízeny bašty se střílnami i pro těžké palné zbraně.
Obranná brána
Od 1. brány byl vybudován koridor, bránící i oddalující útok nepřítele. První podstatnou překážkou dobývajících byla 2. brána. Žádná z dalších bran již neměla takové obranné kvality. Průjezd brány s vážnicí byl zapuštěn do valu, na jehož koruně mohla stát děla. Brána se tedy změnila především v dělovou baštu – bolverk. Před branou byl nejméně 5 m hluboký, ze všech stran kamenem zděný příkop s padacím mostem.
Přístup k hradu z této části byl nejzásadnější, proto byl tak důkladně opevněn. Do jádra hradu bylo možné vniknout přes šest bran, silnými zdmi, baštami, ochozy apod. Strmé svahy hradního kopce prakticky neumožňoval přístup pro razantní útok. Útočníky měla odradit ochranná zeď, příkop, a další strmý svah, postřelovaný z palných i ručních zbraní se strážnicemi z druhé linie opevnění. Přesto si lze i nyní uvědomit, že v těchto spodních částech byly tyto hradby zesíleny strážnicemi především tam, kde byl svah méně příkrý.
Systém opevnění království
Středověk měl velmi dokonale propracovanou soustavu signalizačních míst pro velmi rychlou výstrahu mezi jednotlivými hrady, městečky, tvrzemi od pomezních hvozdů až po Prahu – ze všech stran Království. Celé království (Česká kotlina, neboť okolní državy byly proměnlivé podle výbojů a politické schopnosti panovníka) tvořeno několika prstenci hradů a opevněných měst vyplněné osadami, městečky, městy, opevněnými kláštery apod. Všechny tyto prvky osídlení potřebovaly včasnou informaci o blížícím se nebezpečí.
Hrady potřebovaly připravit osádku pro boj, rozdělit zbraně, nanosit obranný materiál na ochozy hradeb, bašt a věží (kameny velké na házení z hradeb, malé do ručních praků, oštěpy, šípy, štíty atd.), nanosit zásoby vody na pití a hašení požárů, zajistit dostatek jídla pro všechny, ozbrojit i obyvatele z podhradí, kteří se utekli do hradu. Osady bez opevnění se musely vyklidit od lidí, dobytka a dalších nejnutnějších věcí. Obyvatelé se ukryli v lesích nebo utekli do hradů či hrazených městeček, opevněných kostelů, tvrzí, měst.
Městečka, města, tvrze, opevněné kostely s městečky musely udělat v podstatě to samé jako hrady, jen jejich fortifikační podmínky nebyly většinou tak výrazné jako u hradů a následky dobytí byly hrozné, na dnešní podmínky přímo nelidské. Všimneme-li si pozorně umístění hradů v našem okolí – jsou to hrady výšinné, ale nikdy na vrcholu viditelném ze všech stran, nýbrž s dobrým rozhledem do některého směru.