Systém městské dopravy v Paříži se může zdát na první pohled dost složitý. Ve srovnání s naší MHD skutečně je. Rozdělení na zóny a jejich zpoplatnění spolu příměstkou dopravou RER je velmi odlišné od naší. Při přestupování se nenechte zmást dlouhými tunely a lávkami podobně jako v metru v New Yorku.
Srovnání nejlevnějších zájezdů do Paříže >>
Jízdné v pařížském metru
Metro v Paříži je třeba rozdělit na dvě hlavní oblasti:
- turistické centrum (zóna 1 až zóna 3)
- okružní oblasti letiště, předměstí, Disneyland atd. (zóna 4 a zóna 5)
Druhy jízdenek
Turistické centrum
- jedna jízda 1,7 Euro
- 10 jízdenek 13,3 Euro
- celodenní jízdenka 10,55 Euro
Okružní oblasti
- jedna jízda 6,7 Euro
- 10 jízdenek 14,6 Euro
- celodenní jízdenka 22,2 Euro
Metrem se navíc snadno přesunete mezi hlavními turistickými centry. Pokud bychom se podívali na počty návštěvníků jednotlivých bodů zájmu v Paříži zjistili bychom překvapivě, že Eiffelova věž zdaleka nedrží prvenství. Nejvíce navštěvovaným místem celé Francie je totiž Notre Dame, na druhém místě pak Bazilika Sacré Coeur, třetí drží muzeum Louvre a až na 4. pozici je pak Eiffelovka! Mezi další zajímavosti, ke kterým se můžete dopravit metrem je Saint Chapelle, nebo Muzeum du quai Branly.
Mapu metra Paříže můžete stáhnout ZDE
Francouzská metropole si již desetiletí drží svou nálepku města určeného zejména pro zamilované a nezdá se, že by o ni měla v blízké budoucnosti přijít. Až sem se svou drahou polovičkou někdy vyrazíte, nevyhnete se při cestování i ryze praktickým činnostem, jako například plánování dopravy po městě.
V tomto případě jistě oceníte skutečnost, že v Paříži existuje rozvinutý systém metra, díky kterému je cestování velmi snadné!
Základní informace
- V provozu od roku: 1900
- Počet linek: 16
- Počet stanic: 302
- Celková délka: 214 km
Historie
Pařížské metro patří mezi nejstarší na celém světě. Protože město bylo dopravně velmi vytížené již v 19. století, objevily se první úvahy o vybudování podzemní dráhy již okolo roku 1850. Pařížané si však museli na první jízdu podzemím počkat až do nového století, neboť provoz byl slavnostně spuštěn roku 1900, při příležitosti pořádání světové výstavy Expo.
Zdejší obyvatelé si tento druh přepravy ihned zamilovali a tak se pařížské metro mohlo těšit na velmi bouřlivý rozvoj. Za více než sto let provozu se rozrostlo do takové podoby, že je považováno za jeden z největších a nejvytíženějších systémů metra na celém světě! Sestává se z celkem 16 linek a více než 300 stanic!
Linky
Žlutá linka 1 zahrnuje nejstarší úsek z roku 1900 a bez nadsázky se dá říci, že je páteřní linkou celého pařížského metra. Město křižuje ze severozápadu, na jihovýchod a měří dohromady 16,6 kilometrů, na kterých se nachází 25 stanic. Konečnými stanicemi jsou La Défense a Château de Vincennes.
Modrá linka 2 je de facto historickou trasou, neboť pochází taktéž z roku 1900, přičemž poslední prodloužení bylo provedeno v roce 1903. Začíná v západní části města, samotné centrum obkrouží severním směrem a skončí ve východní části Paříže. Najdeme zde 25 stanic (konečné: Porte Dauphine a Nation). Linka měří 12,3 kilometru.
Olivově zbarvená linka 3 začíná na severozápadě, ve stanici Pont de Levallois, poté projede centrem města a skončí v jeho východní části ve stanici Gallieni. I tato trasa disponuje 25 stanicemi a měří 11,7 kilometrů.
Tyrkysová linka 3 bis je spíše pomocnou linkou, která tvoří krátkou spojnici mezi linkou 3 a 11, ve východní části města. Měří pouze 1,3 kilometru a disponuje 4 stanicemi. Konečné stanice nesou jména Porte des Lilas a Gambetta.
Vínová linka 4 je druhou nejvytíženější trasou pařížského metra. Město křižuje ze severu na jih, a to od stanice Porte de Clignancourt, po stanici Mairie de Montrouge. Vystoupit můžete na 27 místech. Trasa měří 12,1 kilometrů.
Linka 5 je označena oranžovou barvou a stejně jako linka 5 vede od severu po jih. Nutno však dodat, že tato trasa vede více na východ. Konečnými stanicemi jsou Bobigny a Place d’Italie. Linka disponuje 22 stanicemi, které najdeme na trase dlouhé 14,6 kilometrů.
Zelená linka 6 by se dala charakterizovat jako polo-okružní – její trasa je vedena jižní částí města, z východu na západ. Měří 13,6 kilometrů, na kterých se nachází 28 stanic. Je ohraničena stanicemi Charles de Gaulle–Étoile a Nation.
Šťastná linka 7 je obarvena do růžové a začíná v severovýchodní části města, ve stanici La Courneuve. Pokračuje dále, směrem do centra, odkud dále pokračuje na jih. Těsně před koncem se rozvětví do dvou částí, přičemž jedna část končí ve stanici Villejuif a druhá ve stanici Mairie d’Ivry. Dohromady měří 22,4 kilometrů, na kterých leží 38 stanic.
Další, spíše pomocná linka, nese označení 7 bis a je obarvena do zelena. Začíná na růžové lince, ve stanici Louis Blanc, aby pokračovala na východ. Zde tvoří pojítko s linkami 2, 5 a 11. Ve stanici Pré Saint-Gervais se otáčí a jede zpět, avšak zčásti po jiné trase. Měří 3,1 kilometrů a obsahuje 8 stanic.
Fialová linka s číslicí 8 měří 23,4 kilometrů a nachází se zde 38 stanic. Svou trasu začíná v jihovýchodní části města, ve stanici Pointe du Lac, protíná centrum města a pak se stočí směrem na jihozápad, kde končí ve stanici Balard.
Další linka obarvená do zelených odstínů, nese číslici 9, a začíná ve východní Paříži, ve stanici Mairie de Montreuil. Končí naopak ve stanici Pont de Sèvres, kterou najdeme na jihozápadě. Měří 19,6 kilometrů a disponuje 37 stanicemi.
Desátá linka je obarvena žlutohnědou barvou a jižní část Paříže protíná ze západu na východ. Konečnými stanicemi jsou Boulogne a Gare d’Austerlitz. Kromě nich tu najdeme dalších 21 stanic, dohromady tedy 23. Její délka činí 11,7 kilometrů.
Hnědá linka č. 11 patří mezi kratší trasy, neboť měří pouze 6,3 kilometrů. Začíná ve východní části města, ve stanici Mairie des Lilas a pokračuje směrem do centra, kde skončí v zastávce Châtelet. Disponuje 13 stanicemi.
Tmavě zelená trasa 12 opět křižuje město severojižním směrem. Severní konečná stanice nese jméno Front Populaire, jižní potom Mairie d’Issy. Měří 13,9 kilometrů a disponuje 29 stanicemi.
Modře zbarvená linka 13 je ze všech linek tou nejdelší. Měří totiž 24,3 kilometrů, na kterých leží 32 stanic. Začíná na jihu města, ve stanici Châtillon – Montrouge. Poté se vydává směrem na sever, kde se po projetí centrem dělí na dvě samostatné větve. Jedna končí ve stanici Saint-Denis, druhá pak ve stanici Les Courtilles.
Poslední linka 14 má purpurovou barvu a patří mezi novější. Začíná de facto v centru, ve stanici Saint-Lazare. Odtud pokračuje na jihovýchod, do stanice Olympiades. Měří rovných 9 kilometrů a stejný je též celkový počet stanic!
Cena za přepravu
Základem jízdného v Paříži je klasický jednorázový lístek, díky kterému můžete absolvovat libovolný počet přestupů (i v rámci jiných dopravních prostředků). Platnost tohoto lístku je maximálně 120 minut.
Cena za lístek zakoupený v automatu činí 1,90€ (cca 49 Kč), u řidiče autobusu potom rovná 2€ (cca 52 Kč). Variantou je zakoupení balíčku o 10 lístcích, za zvýhodněnou cenu 14,90€ (cca 385 Kč).
Jestliže se ve městě zdržíte několik dnů a víte, že MHD budete potřebovat, potom si zakupte speciální několikadenní lístky, tzv. Paris Visite travel pass, se kterými můžete cestovat po Paříži neomezeně. Jednodenní (s platností pouze v Paříži) vás vyjde na 12€ (cca 310 Kč), dvoudenní na 19,50€ (cca 500 Kč) a třídenní na 26,65€ (cca 690 Kč).
Pokud se budete chtít vydat i dál, směrem do tzv. Velké Paříže (Disneyland, Versailles, letiště), zakupte si denní lístky s platností i v této zóně. Jednodenní stojí 25,25€ (cca 650 Kč), dvoudenní 38,35€ (cca 990 Kč) a třídenní 53,75€ (cca 1.390 Kč).
Metrem na letiště
Do Paříže se nejčastěji dostanete skrze letiště Charlese de Gaulla, případně Orly. Bohužel, ani jedno není přímo propojeno se systémem metra. Pro co nejpohodlnější cestu do centra tak využijte buď zdejší železnice (vlaky RER), případně městské autobusové linky, které vyjdou nejlevněji.
Zajímavosti
Díky hustotě pokrytí pařížského metra zde narazíte na velký počet přestupních bodů. Není tak divu, že zhruba jedna pětina celkového počtu stanic je přestupních!
Celosvětově používaný termín „metro“ pochází právě z Paříže. Zdejší podzemní dráha se nejprve pojmenovala jako „Métropolitain“, poté zkráceně „Métro“. Tento termín pak převzala i většina zahraničních podzemních drah.
Některé soupravy zdejšího metra nedisponují klasickými kovovými koly, ale gumovými pneumatikami. Takovýmto soupravám se odborně říká „gumokolové metro“.
Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023
