Studenti ve třídě
Jak rozdílné může být studium na vysoké škole na jednom kontinentu? V rámci studia v programu Erasmus jsem měl možnost to zjistit, a tak se s vámi dnes podělím o své dojmy, když budu porovnávat český systém s tím švédským. Ve Švédsku studuji druhý semestr na Södertörns högskola ve Stockholmu.
Jak probíhá studium ve Švédsku?
Přijde vám, že se během zápočtového týdne můžete zbláznit a během zkouškového jakbysmet? Ano, řešit během krátké doby víc předmětů, úkolů, zápočtů a zkoušek není nejpříjemnější.
- Rozdíl číslo 1: Ve Švédsku nicméně probíhá výuka zcela jinak. Semestr je na mé škole rozdělen do čtyř period, z nichž každá trvá přesně měsíc a studenti se v ní „moří“ pouze s jedním předmětem. Po ukončení kurzu následuje takzvaný week exam, česky řečeno týden, v němž je třeba napsat zkoušku. A pak se jde dál, vstříc dalšímu předmětu.
Volný týden má svou daň
Na mé domácí škole, kterou je Česká zemědělská univerzita v Praze probíhá docházka tak, že na výuku musíme docházet dvakrát až třikrát týdně. Vzdělání je pak rozděleno na většinou nepovinné přednášky a takřka vždy povinná cvičení.
- Rozdíl číslo 2: Že by bylo ve Švédsku něco nepovinné, a tudíž tam studenti nechodili, na to si vážně nevzpomínám. Docházka se řeší víc než dost a má to svůj důvod. Hodin je ještě méně než na VŠ v České republice. Výjimkou nejsou dvě dvouhodinovky týdně. V případě absence automaticky dostáváte za úkol napsat esej na dvě až tři stránky.
Základní stavební kámen = příprava!
V ČR se běžně jdete na přednášku zahřát, když je venku zima, pokecat se spolužáky, mrknout na nový díl vašeho oblíbeného seriálu nebo jen tak zabít čas.
- Rozdíl číslo 3: Na mé univerzitě ve Švédsku jsme na každé úvodní hodině dostali seznam literatury na další přednášky. Ačkoliv na nich učitel přednáší stejně jako v ČR, často se ptá na klíčové věci, které bez přečtení doporučených knížek člověk prostě nevymyslí. Domácí příprava a samostudium je zde nutností.
Diskuse, diskuse, diskuse…
Cvičení na české univerzitě se dá občas popsat následovně. Učitelka něco říká, pak se zeptá a všichni studenti koukají tupě do země a modlí se, aby je kantorka náhodou neoslovila, oni nemuseli promluvit a vypustit tak alkoholové výpary z předešlé divoké noci.
- Rozdíl číslo 4: Švédský styl je zcela odlišný – na začátku se třída rozdělí do malých skupinek, které spolu přibližně hodinku debatují o předem daných otázkách vztahujících se k povinné četbě na konkrétní cvičení. Ve druhé části hodiny argumentují skupinky navzájem, živě se diskutuje a učitel tuhle část samozřejmě hodnotí.
Vědecký výzkum ve Švédsku
Názor studenta vždy na posledním místě
Pokud něco české univerzitní kantory doopravdy nezajímá, je to názor jejich studentů. Ti ho pak samozřejmě ani nemohou mít. A určitě mi potvrdíte, že za roky na VŠ jste se nazpaměť naučili desítky vzorečků, definic a bůhvíčeho ještě. Ale pamatujete si z toho ještě něco?
- Rozdíl číslo 5: Za necelý rok studia tady na Severu jsem se nazpaměť neučil téměř nic. Samozřejmě, že to závisí na předmětu, ale Švédové kladou extrémní důraz na vlastní názor jednotlivých studentů. Čím větší množství myšlenek a nápadů a jejich diverzita, tím větší diskuze, a tohle všechno se samozřejmě promítá do výsledné známky. Švéda moc nebere, jestli si nějaké datum nebo vzoreček pamatujete deset nebo patnáct minut, víc mu záleží na tom, abyste si něco do vašeho dalšího života nesli i po konci vyučovaného předmětu.
Pokračovat na zajímavosti o Švédsku
Biflování skript aneb má to smysl?
Česky psaná skripta patří mezi to nejnudnější, co jsem v životě měl možnost číst. Za svoje studium v Praze jsem do konce nedočetl ani jednu odbornou nebo spíše odpornou publikaci.
- Rozdíl číslo 6: Aby si student mohl nějaký ten svůj názor udělat, musí přečíst opravdu hodně knih. Ale nejsou to tradiční česká skripta plná nic neříkajících definic, ale na něčem založené studie, říkající jak to doopravdy bylo, co se dělo, kdo za tím stál, atd. Bavíme se tu o 20 – 200 stránkách týdně (samozřejmě v angličtině). Čím méně je stránek, tím důslednější je příprava, analýza problému, a tak podobně. I proto je většina švédských knihoven a studoven okupována studenty po celou otevírací dobu. A najít místo uprostřed dne? Pokud nemáte štěstí a někdo zrovna neodchází, je to často předem prohraný boj.
Ústní zkouška na závěr?
Ten český trojboj je většinou pořád na jedno brdo: zápočet, písemná zkouška a na závěr královská disciplína s názvem ústní část. A taky to klasické, zkouška je od slova zkusit – takže na první pokus se tam jdu podívat bez učení, na druhý se pokusím přečíst poznámky stažené z netu a na třetí se fakt naučím.
- Rozdíl číslo 7: Většina zkoušek ve Švédsku je zakončena odevzdáním eseje, kterou buď student píše doma nebo přímo ve škole. Rozsah se pohybuje od tří do deseti stran, daný je i počet zdrojů, jenž je nutno uvést, i témata, jaká musíte v práci obsáhnout. Kromě toho se práce při odesílání skenuje na obsahovou shodu s jinými, už dříve odevzdanými, pracemi. Nestačí tak tedy změnit jméno a rok na titulní straně, jak se to občas může podařit v tom našem českém systému. Čím ještě je to jiné oproti tomu, co známe z domova? Prakticky se nesetkáte s nějakou ústní zkouškou. Co je ještě zajímavější, je fakt, že učitel má 3 týdny na to, aby vám práci opravil, sdělil vám známku a případně také nějakou zpětnou vazbu. Práci tedy evidentně pečlivě prochází. Pokud student neuspěje, většinou má ještě jednu šanci. Téma je samozřejmě jiné (může a nemusí být lehčí), jinak jsou všechny zmíněné podmínky stejné.
Tak co myslíte? Jaký systém je lepší? Dá se to vůbec říct? Jste spokojeni s tím českým, nebo by vám více vyhovoval ten švédský?
Autor článku: Adam Valečka