Jednoho krásného dne jsme se s kamarádem rozhodli, že pojedeme na výlet. A jelikož jsme oba chudí studenti, jeli jsme jak jinak, než stopem. Ani jeden jsme předtím ještě nestopovali, takže zkušenosti žádné. Naštěstí existuje skvělá praktická stránka hitchwiki.org, kde stopaři najdou všechny užitečné informace – kde stát při stopování v konkrétních destinacích, kde jsou veřejné sprchy, kde výdejny jídla, … Jednoduše je to stopařův průvodce stopováním. Na naše dobrodružství jsme si vymezili 3 srpnové týdny. Cíl byl zhruba dán – začít ve Vídni. Poté se dostat do Benátek, Milána, Turína, Ženevy, Lyonu, Dijonu a Paříže.

• Začátek cesty – sraz ve Vídni
• První stopování a nocleh u jezera Wörthersee
• Z Rakouska do Itálie
• Rada stopařům = vyhněte se Benátkám!
• Milán, město časopisových ksichtů
• Z Turína do Lyonu

Začátek cesty – sraz ve Vídni

Začalo to však velmi zvesela. Jelikož jsme oba z jiného města, dali jsme si univerzální sraz ve Vídni v Burggarten kolem třetí hodiny odpolední. Zatímco kamarád jel vlakem z Bratislavy a byl v parku na čas, já využila Jizdomat a svezla se z Brna s jedním sympaťákem za pouhých 80 Kč! Nicméně toto ušetření si vyžádalo svou daň. Dálnice jsou nepředvídatelné a zpozdila nás kolona.

Dalším činem mimo časový plán byla skutečnost, že mě mladík vyhodil u Dunaje, na kraji Vídně. Do centra by to bylo asi 45 minut pěšky. Jenže kamarád už tak na mě čekal hodinu a půl. Takže jsem se svezla 4 zastávky metrem za odporné 2,20 €. Proběhlo šťastné shledání a dovolená mohla začít.

První stopování a nocleh u jezera Wörthersee

Najít ubytování v Rakousku ZDE

Stopovali jsme na Shellce na Triester Straße. Výborné místo! Hitchwiki poradila dobře. Do pěti minut nám zastavil postarší sympaťák a namísto námi předem vytouženého Grazu nás zavezl až na jih Rakouska, do Klagenfurtu. O tom se nám ani nesnilo. A co navíc, nabídl nám azyl u sebe doma. S jeho velmi pohostinnou manželkou nás pohostili extra dobrým humusem. Klagenfurt je městečko u 5. největšího rakouského jezera Wörthersee (na obrázku).

Je neskutečné čisté, čehož jsme taky využili. Po 15 kilometrovém úseku jsme konečně našli místo, kde bychom mohli roztáhnout stan a přečkat noc. Vykoupali jsme se a ulehli k spánku. Náš stan jsme si chytře postavili pod jediným stromem na louce. To by nebyl však problém, kdyby nepřišla večer bouřka. S ní jsme zároveň s hrůzou zjistili, že jsme pravděpodobně na hadím hnízdě. Poznal to kamarád, když ucítil, jak se mu z vnější strany stanu něco plazivě sune kolem hlavy. První a druhá noc bylo sto a jedna. Další noc jsme strávili na dřevěné podestě kavárničky na kraji města Villach. Nepršelo na nás, nikdo tam nebyl a dřevo nás lehounce i hřálo.

Z Rakouska do Itálie

Další den jsme konečně mířili směr Itálie. Nebylo tak lehké dostat se do Benátek. Jen stěží jsme chytli stop do Lignana, turistické destinace u moře. Využili jsme příležitosti a svlažili se v moři, osprchovali se v plážových sprchách a mířili na benzínku na výpadovce směr Latisana, odkud jsme měli v plánu chytit vlak do Benátek. Do deseti minut nám zastavil chlapík středního věku. Komunikace trochu vázla, ale Italové jsou neskutečně přátelští, takže rukama nohama jsme se domluvili. O italské pohostinnosti nás přesvědčil jeho štědrý čin – zajel s námi do nejbližšího supermarketu a nakoupil nejrůznější potraviny a nápoje.

Do Benátek jsme dorazili navečer. Nejkrásnější denní doba. Sedli jsme si ke kanálu a spřátelili se s 3 milými lidmi – Slovinkou a dvěma Mexičany. Nabídli nám azyl načerno u sebe v hostelu. Další večer už jsme měli v plánu strávit na nádraží, ale jelikož se ve 23:00 zavírá, byli jsme vyhozeni před vchod. A tam přišlo další rozveselení – skupinka asi 10 Turků, kteří měli stejný úmysl jako my. S pěti jsme se dali do karbanu. Následovalo bujaré zpívání a hraní na kytaru. Spánku jsme si nakonec dopřáli pouze hodinu. :)

Rada stopařům = vyhněte se Benátkám!

Užitečná informace pro všechny stopaře je, že Benátky nejsou dobrá destinace. Nelze dostopovat ani do nich ani z nich. Jelikož jsme vstali hodně brzo, mohli jsme si dovolit jít pěšky po 5 kilometrovém mostě do Mestre. To však nebyl nejchytřejší nápad. Dostali jsme se do patové situace, kdy most ústil do směti silnic. Žádný chodník a velmi obtížně se nám hledal únik. Nicméně jsme se nějak vymotali a zamířili na konec Mestre, kde jsou 2 benzínky a výpadovky na spoustu větších měst.

Ale naše naděje, že chytíme v Mestre stopa, ochabla další den, po 7 hodinách večerního a 2 hodinách ranního stopování. Vlak to jistil. S jejich tarifem cca 1€ za 10km to nevyšlo zas tak draho. Dojeli jsme do Padovy. Následoval přesun na sever – na mýtné. Nemuseli jsme cestou ani stopovat a zastavil nám veselý chlapík v dodávce. Vyhodil nás přímo na mýtném. Odtud už nebyl problém chytit stopa do Milána. Dokonce jsme potkali u auto, které fotí pro Google Maps (na obrázku).

Milán, město časopisových ksichtů

V Miláně nás čekal ruch velkoměsta. Na každém rohu butik s módní značkou. Nazvali jsme to městem časopisových ksichtů. Je docela problém narazit tu na obyčejný obchůdek s potravinami, ale po dlouhém pátrání jsme přece jen našli – Carefour Express, nedaleko od nádraží Garibaldi. Na noc jsme zamířili do Giardini Pubblici – naštěstí se nezavírá a je tam plno laviček. Jenže co nás nepotkalo.

Milán je azyl pro velké množství afrických uprchlíků, a tak jsme potkali Lokiho, zlodějíčka. Jelikož viděl, že nám nemá moc co ukradnout, spřátelili jsme se. Ráno nás zavedl k sobě domu. Teda „domu“. Bydlel totiž v odstaveném vagonu na nádraží spolu s dalšími asi 9 černochy. Malé vzrušení pominulo a my si to mířili skrz městem. Poseděli jsme na bývalé promenádě, kde jsme zažili další vzrušení.

Začala tam potyčka mezi Albáncem a Senegalcem. Až flašky Heinekenu lítaly! Další noc nám nabídl přístřeší lesopark Monte Stella na kraji města. Na spánek pod širákem ideální. Až na ty mravence! Podle hitchwiki jsou v Miláně veřejné sprchy a výdejna jídla. Ve sprchách jsme dostali papírový ručník a mýdlo. Vše zdarma. Na to, že se tam chodí sprchovat většinou bezdomovci, byly čisté. Výdejna jídla je otevřena pouze do 11 hodiny je na opačné straně města, takže jsme měli co dělat, abychom ji stihli. Vystáli jsme si frontu na přímém sluníčku a za pár minut seděli v parku s hostinou. Plno ovoce, pečivo, pudink, jogurt. O tom se nám ani nesnilo. A stejně jako u sprch – vše zdarma.

Z Turína do Lyonu

Čistí, nasycení a spokojení jsme mířili směr Turín. Tam jsme se nezdrželi dlouho – město není extra zajímavé. Je jako mřížka. Rovné uličky, obchůdky, černoši. Noc se dá strávit v parčíku Giardini Reali. Ovšem pod širákem. Ráno, cestou po bulváru Corso Regina Margherita jsme se zastavili na tržnici. Na kraji města, na benzínce, jsme chytli 2 příjemné slečny, které nás vzaly do Lyonu přes Alpy. (Po předešlé informaci jsme vynechali Ženevu, jelikož není v EU, a tudíž by mohl být problém s dopravou)

Naskytly se nám neskutečné pohledy. V Lyonu nás čekalo další překvapení. Z malého parčíku, ze kterého byl výhled na celé město, jsme spatřili Mont Blanc. Obyčejně vidět není, musí být velmi dobrá viditelnost. Nádhera. Ráno jsme měli malou potyčku s místní policií. V parku se nesmělo stanovat (stanování Glamping). Cedule tam ale žádná nebyla, tudíž nám policisté jen řekli, ať se sbalíme. Další noc jsme stejně strávili zase tam.

Z Lyonu do Paříže nebyl problém se dostat, jen bylo třeba řídit se hitchwiki a použít metro/autobus. Do Paříže jsme přijeli stejně jako do Benátek navečer. Jelikož začali pršet, zakempili jsme to pod mostem. To se ale k ránu nelíbilo místnímu policistovi, či co to bylo zač, a tak jsme byli poprvé legitimováni. Když zjistil, že jsem Češka, nechal na sobě znát svůj polský původ. Že by byl dvakrát slušný, se říct nedá. Ale nabral nás do auta a odvezl k sobě domů. Pohostil nás, vypral nám věci a pak nás propustil do víru velkoměsta. Denně jsme v Paříži našlapali kolem 25 km.

Pařížská romance

Určitě stojí za to zavítat do latinské čtvrti kousek od Lucemburských zahrad. Dá se tam docela levně najíst. Strávili jsme tu celkem 3 noci. První pod mostem, druhou přímo pod Eiffelovkou a třetí v Boulogneském lesíku. Rozloučit se s Paříží, rozloučit se s velkým cestováním a tradá, hurá domů! Byla to asi nejnáročnější část celého cestování, byť jsme se pohybovali pouze od benzínky k benzínce. Jenže stopování se nedařilo.

Přes 3 jízdy a asi 3 dny jsme se dostali k Norimberku, kde už jsme narazili na 2 kamioňáky s českou SPZ. Pro naše štěstí to byli oba Češi, oba jeli do Prahy a oba vyjížděli +/- ve stejném čase. Za 5 hodin jsme byli v Praze! Na rozloučenou jsme si dali pizzu, pivečko, já dostala k blížícím se narozeninám dáreček – hrací strojek se znělkou od Franka Sinatry – Strangers in the night.

Jak probíhá stopování?

Chcete-li cestovat a neutratit moc peněz, je tento způsob cestování pro vás jako stvořený. Jízda stopem znamená jízda zadarmo. Žádný řidič (a že jich bylo!) nechtěl ani haléř. Spíše jsme získali, než dali.

Pokud dobře snášíte spaní venku či ve stanu, je to další plus pro vás! Venku se dá spát totiž skoro všude. Jen je třeba hlídat si cedulky se zákazem stanování. Navíc ve stopování je další výhoda – jste-li přátelští a komunikativní, nabídne vám řidič přespání u něho doma.

Další variantou přenocování je internetová služba couchsurfing, kde se jednoduše zaregistrujete, vložíte termín a místo pobytu a už se vám ozve někdo, u koho byste mohli přespat. Já osobně s couchsurfingem sice zkušenosti nemám, ale co vím z povídání, chtějí ubytovatelé buď symbolickou částku, nebo se spokojí pouze s vaší příjemnou přítomností.

Útraty za jídlo

Za jídlo se dá utratit neskutečný peníz, ale šetřivější z vás si vystačí s málem. Pro začátek (řekněme max. týden – podle velikosti a plnosti batohu) si vystačíte se zásobami z domu. Zásobami jsou myšlené suchary, tvrdé ovoce (jablka), balené pečivo, kokina, …

Pak vás někdo pohostí, někdo vám nakoupí (máte-li štěstí na dobré lidi), v Miláně navštívíte výdejnu jídla (existuje i v jiných městech, všechny informace jsou na hitchwiki) nebo si natrháte něco ze stromu, a když dojdou všechny tyto zásoby, v supermarketech si koupíte parádní oběd složený z pečiva a sýru do 2€.

Koupíte pohled, známku, suvenýr. Sečteno podtrženo, tento výlet mě stál 105€ (pokud nepočítám nákup před cestou), z čehož 35€ byla útrata v Primarku (zbytečnost).

Celková cena této cesty napříč Evropou 105 Euro

DOPORUČENÍ A TIPY PRO STOPOVÁNÍ

Je pár věcí, na které byste neměli při takovém výletu zapomenout. Vždycky se totiž hodí.

• Mobil s GPS a internetem vám bude k ničemu. Venku nejsou zásuvky na každém rohu. Internet je přístupný pro veřejnost v každé knihovně, kde si zároveň můžete telefon nabít.
• Peníze noste vždy na několika místech! Praktický je pásek kolem pasu s pytlíčkem na peníze schovaný pod oblečením.
• Dobrá obuv! Opravdu dobrá.
• Otvírák na víno, na pivo, nůž, pepřák.
• Něco z domoviny na ochutnání pro cizince (kamarád-Slovák-bodoval s borovičkou)
• Něco na hlavu
• Flašku na pití (ve všech městech jsou kohoutky s pitnou vodou)
• Hned po přijetí vyhledat info a obohatit se mapou

Pápá Evropo, pápá stopování.

Autorem je Karolína Pavloková

Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023

PC » Cestopisy » Autostopem napříč Evropou