Long Island

Long Island je velmi oblíbené místo pro trávení letní dovolené obzvláště pro New Yorčany. V Montauku, který se nachází na samotné špici Long Islandu, to žije právě po dobu léta, po zbytek roku je většina restaurací uzavřených a funguje jen pár pro místní obyvatele.

USA: srovnání hotelů na Long Islandu ⇒

Mé postřehy z Long Islandu

Místní jazyk je samozřejmě angličtina, avšak pro mě bylo překvapením, že jak na úřadech, tak v reklamách a autobusech se hojně vyskytovala i španělština. Já osobně jsem pracovala v hotelu, kde drtivou většinu tvořili přistěhovalci z Dominikánské republiky a dalších států Jižní Ameriky.

Více než polovina z nich měla jen velice chabou slovní zásobu anglických slovíček a tak jsem se po dobu svého pobytu trénovala spíše ve španělštině než v angličtině.

A co doprava? Američané jsou líní, svědčí o tom i fakt, že jezdí převážně autem a o jízdních řádech nemají moc přehled. Autobusem jezdí převážně cizinci a po dobu léta i turisté.

Autobusy na Long Islandu

Autobusy tu rozhodně nejsou přesné, občas se mohou zpozdit i o hodinu. Já jsem teda měla zatím štěstí na celkem přesné spoje až na jeden, kdy jsme měli zpoždění hodinu a půl. Na druhou stranu tady funguje zajímavý systém, že pokud přijdete k silnici a mávnete na jedoucí autobus, tak Vám zastaví, to samé funguje i v případě, že chcete vystoupit mimo zastávku. Stávalo se, že autobus zastavoval několikrát po sobě i jen o pár set metrů od sebe na přání cestujících. Avšak nikdo kromě nás, turistů, se nad ani trochu nepozastavil.

Ceny taxíků jsou vyšší, avšak spolehlivost a pohodlnost je to, za co se platí. Taxík vždy přijel jen do pár minut od zavolání a cena byla stanovená předem.

V Montauku a jeho blízkém okolí funguje přes léto bezplatný autobus zelené barvy tzv. Hopper, který jezdí každou půl hodinu, i zde platí, že i když má dané zastávky, stopnout si ho můžete také po cestě.

Vlakové spojení je tu dobré, vlaky jezdí pravidelně a na čas. Za komfort si ale připlatíte v porovnání s autobusem. Ušetřit se dá, pokud cestujete mimo dopravní špičku tzv. off peak. Rozdíl v ceně je asi 7 dolarů.

Americká povaha aneb pár zajímavostí

Někomu se to může zdát překvapivé, ale Američané jsou velice milí. Dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla, že mě úplně cizí lidé zdraví na ulici a ptají se jak se mám. Taková ta klasická fráze „Hello, how are you?“a všechny jí podobné tady opravdu fungují. Pokud potřebujete poradit, není nic jednoduššího, než se poptat a tady to platí dvojnásob, jelikož se vždy setkáte s velice vstřícným chováním. Američani jsou naprosto bezstarostní a hodně věcí zkrátka neřeší.

V praxi to vypadá tak, že se v bance potkáte se surfařem v plavkách bez bot s obrovským psem bez náhubku, kterému okamžitě zaměstnanec banky nabízí něco k snědku. Když jsem začínala v nové práci v restauraci a udělala chybu, kvůli které se prodloužila doba obsloužení zákazníka, v drtivé většině jsem se setkala s pochopením a ještě mi bylo popřáno hodně štěstí v začátcích.

Odvrácená strana Ameriky

Aby to však nevypadalo, že jen chválím, musím také poukázat na některé negativní jevy. Za měsíc práce v restauraci a necelé tři měsíce strávené jako pokojská v hotelu mi nejvíce trhalo srdce, jaké obrovské množství jídla Američané každý den vyhodí.

A to se nejednalo pouze o zbytky ale opravdu celá jídla v mnoha případech netknutá. Kdesi jsem slyšela frázi, že stejné množství jídla, které se v Americe vyhodí, by nasytilo Afriku a po této zkušenosti věřím, že by to tak mohlo s přehledem být.

TOP 10 zajímavostí z USA

Další věc, která se zde moc neřeší je recyklování. Všechno se hází do jednoho velkého pytle a nikoho třídění ani nenapadne. Snaha o zavedení tu však je, v Montauku, kde jsem bydlela, se po městě vyskytovaly malé koše na plast a sklo a dokonce je zavedená i vratná záloha za PET lahve 0,5 dolaru. Avšak stále není recyklování zažité alespoň do takové míry jako třeba v u nás v České republice.

„Američani se pořád omlouvají i za to, co neudělali.“ Ze začátku vám to přijde milé, ale ke konci mého pobytu už mi to celkem lezlo na nervy. Obzvláště když si uvědomíte, že by stačilo, aby věci dělali správně, nebo se jednoduše řídili pokyny a nemuseli by se omlouvat. Brzy jsem pochopila, že to je pouze jejich pohodlnost a to jsme zase u té lenosti.
„Nepořádnost nejvyšší kategorie hledejte v Americe.“ I potom, co to vidíte na vlastní oči, stejně nedokážete uvěřit, že takoví lidé existují. Nepořádek, který po lidech zůstával na stolech po jejich odchodu, byl opravdu k neuvěření. Když vidíte sedět dospělé lidi u jídla a pod nimi doslova nastláno ubrousky, poházené plastové příbory, talířky a zbytky jídla, a nikoho ani nenapadne se pokoušet o úklid, je to smutné.
„Auta typu 4×4 na každém rohu.“ Nejvíce se tu vyskytují mohutná auta tohoto typu s vysokými pneumatikami a korbou značky Ford, Toyota apod. Nic pro české silnice. Když okolo vás takové auto projíždí je to celkem hukot. To, že jste v Americe, vám připomene také trčící hlava psa z okýnka auta. Ještě lépe když se pes volně prochází na korbě auta za jízdy.
Architektura domků je naopak to, co se mi tu opravdu líbilo. Všechny vypadaly jako vystřižené z filmu. Veranda s houpacím křeslem a vyvěšenou americkou vlajkou je tu snad i povinností. Američani jsou totiž velcí vlastenci a americkou vlajku nosí velice často i na oblečení.
V samoobsluze naleznete nejen předem připravená jídla v krabičkách, nakrájené ovoce a dorty k narozeninám ale také samoobslužné pulty, kdy si sami připravíte kávu čaj nebo ledovou tříšť a zaplatíte až posléze. Netřeba dodávat, že by tohle v Česku nemohlo fungovat.
„Led je základem každého pití, i obyčejné vody a je jedno, že prší a je zima.“ Při práci v pekárně jsem se vždy podivovala nad tím, jak někdo promočený od deště dorazí a objedná si ledovou kávu.
„Američané zkombinují nezkombinovatelné.“ Tohle heslo platilo především, když se jednalo o jídlo. Výsledkem pak byla pizza s těstovinami posypaná sezamem, skořicový bagel (něco jako naše vánočka ve tvaru donutu) plněný jako klasický sendvič sýrem vajíčkem a slaninou nebo dezerty se slaným karamelem a mnoho dalšího.
Vždycky jsem si myslela, že Američané jsou králové majonézy, ale v restauaraci, ve které jsem pracovala si všichni do každého jídla dávaly zásadně kysanou smetanu. Po zhlédnutí nutričních hodnot jsem zjistila, že je to vlastně stejné zlo.
„Amerika – země neomezených možností.“ Tato věta se mi několikrát potvrdila a to v několika úsměvných situacích. Úsměvných píšu proto, jelikož vždy porovnávám, jak by taková situace byla řešena v ČR. Mám hned několik případů: V restauraci za mnou přijde muž s kelímkem s bezlepkovými těstovinami a poprosí mě, abych je zalila vodou a dala na 2 minuty do mikrovlnky. Jindy se zase zastaví cyklista, jestli bych mu doplnila láhev vodou.
To vše a ještě víc mi pomohlo si zase o něco více rozšířit obzory a návštěvu spojených států beru jako velkou zkušenost, díky které jsem se naučila samostatnosti a to hlavně při cestování po vlastní ose. A rada na závěr zní: Pokud jste ještě studenti, nemáte plány na léto a zvažujete zúčastnit se programu work and travel, jděte do toho, stojí to za to!