Jezero Durankulak v Bulharsku
Bulharsko je klasickým zástupcem zemí, kam zavítal téměř každý druhý Čech a to napříč generacemi. Země je to poměrně levná, jazyk příbuzný našemu a náležitá turistická infrastruktura představuje také vhodné podmínky pro cestování bez CK.
Bulharsko s cestovkou srovnání ZDE
Vzít plnou nádrž do auta, věci do kufru a vyrazit po vlastní ose směrem na severní Bulharsko odkud jsme se vydali po pobřeží na jih. Díky tomu jsme navštívili i zapomenutá místa či velmi nedostupná místa.
Cesta z České republiky autem do Bulharska
Vydali jsme se tedy autem, přes Slovensko, Maďarsko a Rumunsko až do vytouženého cíle, kde první zastávkou byl mys Kaliakra, který je známý zříceninou středověké pevnosti na konci jeho cípu. Je zde také významná archeologická oblast Bulharska.
Výhledy z mysu jsou skutečně neopakovatelné, a to jak jižním, tak severním směrem, vždyť taky stojíme 70 metrů nad hladinou Černého moře. Je zde přírodní rezervace, a když se poštěstí, je možno vidět i delfíny.
Dále jsme pokračovali do ptačí rezervace u jezera Durankulak, kde se dají najít téměř opuštěné pláže plné zlatého písku a vyplavených mušliček. Někteří návštěvníci oblasti se také s radostí koupou v jezerní soustavě, údajně je místní bahno je léčivé. Cestou na jih jsme se také zastavili v „kamenném lese“ Pobiti Kamani západně od Varny, což jsou kamenné sloupy, jejichž původ je geologický, ovšem žádná z teorií vzniku není potvrzená. Natáčela se zde část pohádky Lotrando a Zubejda.
Dalším místem, které stojí za návštěvu, pokud máte rádi výhledy z mysů, je mys Emona, na který je radno zastavit se cestou na jih, do Nesebaru. Nesebar je město, jehož historická část je od roku 1983 na seznamu Světového dědictví UNESCO a k prohlédnutí jsou zde památky až z 5. století našeho letopočtu, stejně tak jako muzeum, nejzajímavější je zde architektura domů a kostelů ve staré části města na ostrově, spojeném s pevninou úzkou šíjí. Davům turistů se lze vyhnout, navštívíte-li město ráno, večer nebo mimo hlavní sezónu.
Burgas – oáza hotelů
K prohlídce jistě láká i Burgas, který je na turisty orientován především množstvím hotelů, pláží a kulturních akcí. My však raději navštívili rezervaci Poda jižně od tohoto města, kde je možno sledovat nekonečné množství ptáků – kormorány, ledňáčky, obecně především ty, kteří se zdržují v blízkosti vody. Rezervace je velice příjemná, je zde okruh, na kterém jsou vybudovány pozorovatelny a tak jsou ptáci nerušeni, a vy je zároveň můžete pozorovat opravdu z velké blízky.
Podobně jako Nesebar, i Sozopol je město navštěvované pro svou historii. Především architektura městských domů, částečně kamenných a částečné dřevěných, je opravdu okouzlující a právě pro Sozopol jsou typická druhá patra domů obložená dřevem a částečně přesahující patro první. Je příjemné odpočinout si v místním parku a projít si přístav, ve kterém kotví rybářské lodě a pozorovat racky.
Na kraji Rezova již vlaje vlajka Turecka
Posledním městem, které jsme na pobřeží navštívili, byl Achtopol, ospalé rybářské městečko na divokých útesech. Atmosféra zde byla příjemná, bulharská, ovšem to bylo před čtyřmi lety a kdoví, zda-li zde turistický ruch neudělal své.
Na jih od Achtopole je vesnička Sinemorec, kde se dá příjemně odpočívat na pláži, a poslední bulharská vesnice Rezovo, obě malá, příjemná místa. Za Rezovskou řekou již vlaje vlajka Turecka.
Od moře až po hory
Po pobřeží přišly na řadu hory. Nejdříve jsme se vydali do Východních Rodop, do města Madžarovo, kde je možno pozorovat supy. Je zde naučná stezka monitorující jejich život v oblasti a na vrcholu kopce je dokonce místo, kde je možno v určitý čas a den sledovat krmení mrchožroutů, my jej však nestihli a mohli jsme pozorovat pouze ohlodané kosti.
Samotné město je však spíše opuštěno, bylo to hornické město a po konci těžby zde obyvatele nic nedrželo. Ve Východních Rodopech je však možno navštívit i archeologická naleziště či památky – najdeme zde kromlechy a menhiry, jeskyně a zvláštní „díry“ vytesané ve skalách, z doby, kdy zde žili Thrákové.
Podivuhodným místem je i Perperikon, nacházející se taktéž v Rodopech. Je to rozlehlé skalní město, které bylo osídlené již v neolitu a s příchodem Thráků se rozvinulo a rozrostlo v opevněný komlex svatého skalního města, kde měl své místo i královský palác. Postupně zde žili i Římané a Byzantinci, bylo osídleno i ve středověku a má vysokou archeologickou hodnotu. Jistě stojí za navštívení. Geologické nadšence pak zaujmou blízké kamenné houby u obce Beli Plast, skalní útvary vzniklé díky větrné erozi.
Poslední významnou zastávkou bylo pohoří Rila. Kdybychom měli více času, jistě bychom se zde vydali na nějaký trek, obzvlášť trasa, vedoucí kolem Sedmi Rilských jezer, musí být skutečně malebná, a navíc – Rila není zas až tolik navštěvovaným pohořím, takže si turista může vychutnávat klid bulharských hor. My jsme však pouze navštívili Rilski monastir, klášter v horách, který je také zapsán v Unescu, a udělat si menší okruh v okolí.
Po návštěvě už jsme opět sedali do auta a projeli státy v opačném pořadí, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, a byli jsme doma, s myšlenkami na to, že tohle určitě nebyla poslední návštěva Bulharska.
Autorem článku je Denisa Janáčová
Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023
