Oblast Ladakhu v severní Indii sevřená mezi vrcholy Himaláje a Karakoramu tyčící se výše než 6000 metrů nad mořem není nazývána Malým Tibetem jen pro úžasné výhledy, krajinu a modré nebe tolik připomínající Tibetskou náhorní plošinu. Hlavním důvodem je rozšíření Buddhismu samotného, který s kořeny sahajícími až k začátku druhého tisíciletí je zde většinovým náboženstvím, ale určitý vliv si zde zachovává i Islám, pronikající převážně z Kašmíru a zemí na západ od Ladakhu.
>> Možnosti ubytování v Indii << (vybírejte podle recenzí!)
- Cestování na vlastní pěst do města Manali
- V horách směrem do Keylongu
- Hroby náklaďáků, vesnice Sarchu
- Konečně Ladakh!
- Trekking v okolí
Pokud k soužití několika kultur v náročných klimatických podmínkách připočteme fakt, že se jedná o relativně odlehlou oblast Indie blízko problematických hranic s Pákistánem a Čínou s průměrnou nadmořskou výškou 3500 metrů nad mořem, která otevírá své pozemní brány nejvýše na pět měsíců v roce, musíme uznat, že Ladakh má opravdu co nabídnout nejednomu cestovateli.
Protože prázdniny vycházejí do období červen-září, kdy je možné Ladakh navštívit, sebral jsem kamaráda, vyřídili jsme letenky, víza a na začátku července jsme nad ránem přistáli v Dillí.
Cestování na vlastní pěst do města Manali
Očekávaný kulturní šok se nedostavil, proto jsme pomalu začali shánět jízdenku na autobus směr Manali, město v podhůří na severu a start dobrodružné cesty do Malého Tibetu. Nejlepší je jít rovnou na Kashmere Gate station, odkud vyjíždějí autobusy směr Manali a jízdenku koupit přímo zde, nabídky turistických kanceláří jsou klasicky předražené. Autobus jede přes noc a v cíli cesty je brzo ráno.
Manali je hezké město, na indické poměry klidné v krásném údolí mezi hřebeny hor, zde ještě bohatě porostlými vegetací svádějící k výletům a procházkám. V okolí je spousta možností, od údolí s řekami a vodopády až po výstupy na vysoké vrcholy a horská jezera. Ve městě je možné opatřit všechno, co člověk může potřebovat od jídla po bankomat, posedět v parku na břehu řeky nebo navštívit horké prameny nedaleko za městem ve vesničce Vashist. Z autobusového nádraží vyjíždějí autobusy do Shimly a Dalajlámova sídla Dharamsaly, která určitě také stojí za návštěvu, ale hlavně odtud vyjíždí autobus do Ladakhu a tím pádem začíná cesta více než zábavná.
V horách směrem do Keylongu
Jedná ze dvou možných pozemních cest, 470 km dlouhou Manali-Leh highway, silnici většinou bez asfaltu, přes několik horských sedel ve výšce 5000 metrů, která trvá nejméně dva dny. Vřele doporučuji nespěchat z důvodu aklimatizace, převýšení na cestě je značné a může působit problémy.
Z Manali chytáme jen tak tak poslední autobus do města Keylong, poslední bod na mapě označitelný pojmem město. Leží v údolí za prvním hřebenem za sedlem Rohtang La. Už pár kilometrů za Manali nabírají kopce i silnice parametrů pro středoevropana velmi nezvyklých. Nekonečné serpentiny a letecký výhled nás nepustí pohledem od okna autobusu. Za několik hodin jsme nahoře v sedle, z výšky se trochu zamotá hlava, pořídíme fotky a jede se dál.
Za sedlem se kvalita silnice rapidně snižuje, výhledy na okolní kopce jsou neopakovatelné a autobus je plný zvířeného prachu, ale na zlepšení kvality silnice pracuje spousta lidí, roztloukají kameny kladivy a skládají je po několika metrech do čtverců, některé odhadujeme na 12 let. V horku a prachu od dětství roztloukat kamení na cestě v horách, šílená představa… Keylong! Vystupujeme na autobusáku menšího městečka, pár hotýlků, obchodů a restaurací. Nečekáme a chytáme autobus do vesnice Darcha asi 10 km za městem, tady začíná ta pravá divočina. ,,To jsme snad někde v Afganistánu,, smějeme se a v temné místnosti si objednáme dal s rýží, je to dobrá indická omáčka z luštěnin na 1000 způsobů, je levná a mají ji všude. U řeky za domky stavíme stan a nocujeme.
Hroby náklaďáků, vesnice Sarchu
Ráno po snídani stojíme v horku u silnice a koukáme, jak po mostě přejíždí jeden náklaďák Tata za druhým, většinou se jedná o krásně zdobené cisterny s benzinem jedoucí do Lehu. Tak dneska pojedeme asi stopem, zastaví nám třetí v pořadí, muslimský řidič nás sveze do dnešního cíle, na mapě vesnice Sarchu.
Cesta cisternou je pohodlnější, zadarmo ale neskutečně pomalá. Výhodou je, že má člověk alespoň dost času fotit okolí, sledovat kolik je rozbitých náklaďáku dole pod srázem nebo trnout při vyhýbání se s náklaďákem v protisměru a sledovat z okýnka, kolik že ještě centimetrů zbývá, než kolo sjede do propasti. Ale jako na všechno si člověk zvykne a pak se už jen kochá, kouří a přemýšlí, kolik toho benzínu vezeme a jestli přežila posádka vraku cisterny, který leží už nějaký ten rok dole v rokli. Cesta trvala celý den a v Sarchu jen několik plechových budek a provizorní kemp.
Další den se nesl v podobném duchu, už to skoro nevnímáme. Rutina, dvě hodiny rvát auto nahoru do sedla, převalit se na druhou stranu a to samé dolů, půl hodinky rovina a je tu další kopec. Poslední sedlo Tanglangla Pass uváděné 5300 metrů nám už hlavy zamotalo slušně, a nejen nám, okolní autobusy jsou hojně potřísněné okolo oken. Rychle pryč, dál už následuje jen Ladakh, cesta nám trvala tři dny.
Konečně Ladakh!
Leh je město s asi 20 000 obyvateli a je centrem Ladakhu. Lidé zde jsou velmi přátelští a rádi pomohou, popovídají si nebo pozvou na čaj, nicméně i tady je občas turista automaticky člověk s tučným kontem ochotný utrácet nehorázné částky. Ve městě je dostupná veškerá infrastruktura, ubytování, turistické agentury, obchody s jídlem i vybavením, tržiště, bankomaty, restaurace i připojení k internetu a jako všude platí, čím dále od centra, tím je větší klid a nižší ceny.
Bohužel v celé oblasti nefunguje mobilní signál pro cizí telefony, používat lze jen místní registrovanou sim kartu. Místní tvrdili, že je to opatření z důvodu bezpečnosti kvůli kontrole nad územím blízko hranic. Město samotné stojí za prohlídku, obzvlášť palác tyčící se na skále nad městem připomínající známou Tibetskou Potalu. Z jeho vrcholu je nádherný výhled na město, okolní hory a rozlehlé údolí Indu, podle řeky zelené a obdělávané. V okolních vesnicích, kam lze zajet autobusem nebo taxikem je mnoho chrámů a jiných buddhistických památek.
Zde se vyplatí mít knižního průvodce a vybírat výlety podle nálady. Doporučit lze klášter Thikse nebo Hemis nedaleko Lehu. Další oblíbený výlet je do údolí Nubra, zde je však potřeba zjistit si aktuální podrobnosti o režimu vstupu. Operuje zde armáda a některé části údolí jsou nepřístupná.
Trekking v okolí
Leh je ideální výchozí bod pro nástupy na trekkingové trasy, kterých je v okolí opravdu hodně, od krátkých nenáročných výletů až po vícedenní cesty v řádu desítek kilometrů. Mezi ně patří trek údolím řeky Zanskar, který je jedním z nejvíce ceněných. My jsme si vybrali málo frekventovaný čtyřdenní pochod z vesnice Spituk přes Rumbak a sedlo Gandala pass do údolí řeky Markha.
Krajina v horách je úžasná a různorodá, pokud navíc zvolíte vedlejší trasu nepotkáte zbytečně mnoho lidí a můžete zažít opravdu klid, vyšplhat na jakýkoli vrchol v okolí a užívat si neopakovatelnou krásu těchto hor, které mají přes 5000 metrů. Kolem tras jsou roztroušeny „tea tents“ kde můžete posedět při čaji nebo polévce, doplnit vodu a případně přenocovat. Na cestu do hor se určitě vyplatí mít dobrou mapu a průběžně se ujišťovat ve správném směru od ostatních, cesty nejsou příliš značené.
Je vhodné taky počítat s jistou sníženou výkonností a podle toho nastavit plán, protože pohyb v takové výšce má již svoje specifika a úskalí, ale s použitím rozumu nabízí tato oblast krásné zážitky jak začátečníkům, tak ostříleným borcům. Po konci našeho výletu do hor jsme si dali pár volných dní v okolí Lehu a vydali se zpět do Manali stejnou cestou za naším indickým přítelem, kde jsme trávili zbytek pobytu.
Oblast Ladakhu a Indie obecně mě velmi nadchla a velmi rád ji v životě navštívím znovu, určitě na delší čas než je pět týdnů, protože za tak krátkou dobu člověk byť se snaží sebe víc, pozná a pochopí jen malou část toho, co tato skvělá země nabízí.
Autorem článku je Stanislav Vondra
Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023