V posledních letech se rozmohlo cestování v zimním období za teplem, za sluncem, na jih. Nejdříve mi to připadalo nepřirozené, ovšem časem se můj názor změnil na „proč ne“ a po loňském výletu na Tenerife se mi tento způsob dovolené líbí ještě více.
Tenerife: srovnání nejlevnějších zájezdů ⇒
V zimě na Kanáry | Zajímavá místa | Odpočinek po výstupu | Česká hospoda na Tenerife
V zimě na Kanáry
Jednou z největších výhod cestování v zimě do těchto končin, jako jsou Kanárské ostrovy, je bezpochyby to, že hlavní sezóna je zde dávno pasé, ale počasí je nadále přívětivé a teploty lákají nejen k lenošivému povalování na pláži, ale také k poznávání krajiny – vždyť kdy jindy se dá procházet vegetací, s pocitem, že zrovna neleknete vedrem?
V době výletu bylo mým místem pobytu Španělsko, takže nákup letenky z Madridu na Tenerife byl tím nejjednodušším. Ubytování bylo klasicky řešeno přes booking a důležitým bodem byl také pronájem auta – bez něj bychom se těžko dostali na všechna místa.
Z Madridu jsme vylétali ještě za tmy a tak jsme si mohli užít východ Slunce z okýnka letadla a díky počasí i první pohled na zasněžené Pico de Teide, nejvyšší horu nejen Kanárských ostrovů a Tenerife, ale celého Španělska vůbec. Po přistání jsme v půjčeném autě vyrazili do městečka Puertito de Güimar, kde jsme měli strávit následující čtyři noci.
Po letu jsme se vydali odpočívat na pláž v El Medánu, i na konci listopadu tu byla oceánská voda příjemně teplá a co víc, pláž s tmavým sopečným pískem téměř jen pro nás. U El Medána je také přírodní rezervace lákající k procházce a pozorování ptactva a přestože je poměrně blízko letiště Tenerife Sud, letadla tady neruší.
Zajímavá místa
Druhý den jsme kvůli předpovědi počasí museli změnit plán a na řadu přišlo největší dobrodružství – pokus o výstup na Pico de Teide. Sopečná krajina celého ostrova je pro našince nezvyklá a stále je na co se dívat – lávové proudy, staré kaldera, útvary Huevos de Teide – tedy Vejce Teide, které míjíme při výstupu.
Je větrno a postupně se objevuje sníh, v 3200 m, u ubytovny, je také mlha. Přesto se náš československý Erasmus tým raduje, část z nás je v nejvyšší výšce v životě, nejjižněji a nejzápadněji. Od správce se však dozvídáme, že od severu ostrova přichází bouře a že další výstup, ve kterém jsme měli v plánu pokračovat ráno, je nebezpečný, obzvlášť bez maček.
Obracíme to tedy dolů, cestou nasazujeme čelovky a ve 23:00 jsme ve 2000 m, u parkoviště, kde nás nakládá zbytek týmu, co na hory moc není. Inu, vychytali jsme nejhorší počasí – vítr na vrcholu dosahoval 105 km/h a sněžilo. To je nevýhoda letenek kupovaných tolik dopředu.
Odpočinek po výstupu
Po výstupu jsme následující den chtěli spíše odpočívat, a protože počasí nebylo nakloněno opalování a koupání se, poznávali jsme jižní část ostrova – Los Cristianos, příjemné městečko Las Galletas a k večeru jsme zakotvili v hospůdce v Las Eras, kde jsme předtím dokonce zachytili na okamžik sluneční paprsky. Pivo za 50 centů se nedalo odmítnout a k dokreslení atmosféry hrál starší pán blues na kytaru.
Česká hospoda na Tenerife
Čtvrtý den a druhý pokus poznání pláží Los Cristianos. Tentokrát to vyšlo, i když vlny byly divočejší. A co víc, na pláži jsme narazili na českou hospodu s českou obsluhou. S plzní, gulášem a slivovicí, a vzhledem k tomu, že se nám po třech měsících ve Španělsku už po domácí stravě stýskalo, strávili jsme tam podstatnou část dne.
Poslední den na Tenerife se ráno nesl ve znamení poznávání blízkého okolí – rezervace Malpaís de Güimar byla při východu Slunce naprosto nepopsatelná – část ostrova zalitá lávou, na které rostou jen rostliny adaptované na extrémní stanoviště (proto Malpaís – špatná země). Dokonce zde vede i zajímavá naučná stezka ve španělštině.
Po sbalení jsme se vydali na sever ostrova – všichni jsme chtěli vidět jedinou pláž na Tenerife se žlutým pískem – Las Teresitas – pláž, na niž byl písek navezen ze Sahary. Když se slunce naklonilo níže, jeli jsme se podívat na severní pobřeží, kde jsme opět vnímali rozdílnost krajiny tvořené sopečnou činností – byla tak rozdílná od jihu! Také zde byly patrné následky bouří před pár dny, oceán musel být opravdu divoký.
Večer jsme vrátili auto a šli spát do hostelu, opět objednaného přes booking, prohlédli si odlehlou část Santa Cruz a poseděli u poslední Dorady, tenerifského piva. Ráno jsme po brzkém budíčku vyrazili na letiště a potom hurá zpět na španělskou pevninu, do zimy a chladu, jaký je na začátku prosince typický.
Co říct závěrem? Snad, že jen doufám, že to nebyla má poslední návštěva Tenerife. Snad mi příště bude počasí více přát a uvidím i severní část ostrova. Vylezu na Pico de Teide. A budu tam déle, než pět dní, protože na tak krásný ostrov by byl i měsíc málo.
Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 14.2.2023