Co navštívit, co dělat a co vidět při cestování mezi Valencií, Madridem a Malagou? Cestopis z cestování mezi těmito španělskými městy najdete níže. V květnu bylo v naší krajině ještě chladno a tak jsme se rozhodli procestovat za dva týdny velkou část Španělska bez CK. V tomto článku naleznete průvodce za účelem procestování tří krásných španělských měst – Valencie, Madridu a Malagy.
Shrnutí našeho cestování
- 14 dnů ve Španělsku a téměř 1600 km (z toho více než 1 000 km ve vlaku!).
- letenka z Prahy do Malagy za 3.800 Kč
- letenka z Valencie do Prahy za 2.600 Kč
- ubytování v průměru za 500 Kč za noc na osobu se snídaní
Celková cena za osobu na 14 dní se vším všudy zhruba 23 000 Kč (doprava, ubytování, pojištění, strava, dárky atd.).
Poučení z chyb, ušetřit se dá:
– včasným nákupem letenek
– rezervací a výběrem ubytování předem
– nevyužitím rychlovlaku Renfe (ale je to zážitek, kdo má rád letadlo nebo se mu líbí předjíždět auta na dálnici rychlostí více než 220 km/h., měl by si připlatit!)
Cestu jsme zahájili v neděli s návratem také v neděli. V k příletu ve 21.30 do Malagy (Prohlídka letiště Malaga zevnitř!) volíme možnost přespání na letišti (spíme napřed na parapetu, kde to fouká, pak na lavici u SoHo-coffe, k ránu na mě spadl šváb, ale snídáme kávu a pečivo). Nedoporučujeme přespávat, místní na nás velmi divně koukají a není to zcela příjemné.
Itinerář naší cesty
Plán jsme měli z jihu – Malagy postupovat na sever, resp. severovýchod přes:
Rondu > Torcal > Granadu (+ Sierra Nevada) > Madrid > Toledo > Cuencu >Valencie
Jediným naším limitem je 14. den odletu ve 21:25 z Valencie. Jinak jsme volní jako ptáci a můžeme dělat co chceme, kde chceme a především jak dlouho chceme.
cesta z Malagy do Rondy (1. den)
Pondělí zahajujeme půjčením auta. Volíme Europcar s příjemnější obsluhou (Avis má ceny podobné), do pátku máme za 150 EUR vč. pojištění malý Seat. Provoz přes pobřežní Marbellu v pohodě (samé „paneláky“, moře moc teplé není – 17 C). V horách se nám kvůli nevyspání z letiště klíží oči, tak radši chvilku zastavujeme na zdřímnutí. Zrovna mží, tak se to hodí. Chatka v kempu před Rondou by stála 35, resp. 55 EUR. Ve městě davy, není kde zaparkovat. Hotel by stál např. 88 EUR/noc bez daně… bez komentáře. Hostal Ronda Sol u doni Elvíry stojí 70 EUR/noc 2 lůžkový parádní pokoj s příslušenstvím a snídaní.
(tady bychom určitě ušetřili čas i peníze včasnou rezervací, ale tady platíme i za tu svobodu být kdy chceme kdekoli, bez závazků). Na dlouho je to jedna z mála příležitostí, kde se anglicky domluvíme a kde se na nás personál usmívá. Jdeme se projít město, které je rozdělené působivou 130 m hlubokou průrvou, do které ze starého mostu v 18.stol. házeli vězně. Teď tam můžeme naházet leda tak davy turistů. S deštěm se situace lepší, přesto se rozhodujeme k zítřejšímu přejezdu. Číšník nám v restauraci u mostu hází zpátky na ubrus použitý příbor po salátu – beze slova. Maurské město, LaCiudad, Plaza Duquesa i katedrála Santa Maria Le Mayor jsou ale krásné. Před odjezdem platíme parkování za 24 hodin, stojí 15 EUR.
cesta z Rondy do Torcalu (2. den)
Přejíždíme se zastávkou na odpočívadle u Cuevas del Becerro, pak objížďka k hradu Estrella u Teby (500-600 m.n.m.) s vyhlídkou na nesympatická jezera Embalse del Guadalteba…po cca 110 km dorážíme do Antequerry, kterou Lonely Planet pomluvil jako „obyčejné moderní město“, patrně autor nějak minul tu starou část nebo to tu neviděl shora.
My pokračujeme k přírodnímu parku Torcal (s Camarro Alto 1369 m.n.m.), kde se ubytováváme v kempu po odmítnutí strašlivé chatky „jako na nářadí“ bereme apartmán za 40 EUR. Přes rezervaci Lobos, kde se na 400 m2 starají o vlky procházíme skalnatým úbočím parku. Den končíme španělským pivem cerveza za 1.5 EUR.
cesta z Torcalu do Granady (3.den)
Příjemné buzením španělskými vrabčáky, přes Fuensantu míříme po sjezdu z hlavního tahu olivovými háji ke kempu u Granady – u El Lubia. Čistý bungalov za 45 EUR. Zkusíme přímo ve městě, složitě hledáme Hotel Elen, Španělé radí španělsky a u nádraží jsou objížďky kvůli opravám, ale vše se nakonec podaří.
Bydlíme 200m od nádraží za 50 EUR s gratis parkingem, máme koupené lístky na páteční ranní vlak do Toleda (díky akci 149 EUR za 2 osoby – vyplatí se ptát na akce, slevy jsou výrazné,% se liší podle toho, jak je to brzy, jaký je zájem, rozdíly obrovské). Ještě promenádou Constitución přes zahrady Triunfo do čtvrti Albaicín s arabskými obchůdky (průvodce upozorňuje na bezpečnostní rizika) a drahé minipivo za 3 EUR u kostela St.Nikolas s vyhlídkou na Alhambru.
4.den – Granada,Alhambra
Od hotelu/nádraží nám trvá cca 40 min. svižné chůze na kopec k pokladnám Alhambry. Cestou na nás podezřele vesele volá chlapík, zdánlivě nezištně nám ukazuje, kde co je, ale pak už „za úplatu“ nabízí hbitě vyčištění bot – u tenisek bez úspěch…Ve frontě před námi už je v 7.50 cca 90 lidí. Navíc se ¾ lístků prodá na dopoledne přes internet a volných je jen 135. Na odpoledne 220 (14-20h.) Po cca 1h. jsme vystáli lístky do paláce na 15.30 (13 EUR do celého komplexu). Běžíme z kopce a v 10h. skáčeme do auta směr Sierra Nevada (cesta tam a zpět 101 km, benzin 1.497 EUR/l).
Ve vzduchu je cítit tající sníh, horské středisko je prázdné, výhledy parádní. Cestou zpět jídlo ve Woku – za 6.5 EUR neomezeně a hlavně chutně chobotničky, zelenina, sushi, losos, krevetky, plněné taštičky. Nechutná nám jen jejich capuccino. Vracíme auto a znovu do kopečka do Alhambry. Palác Nazariů se nám líbí nejen díky Serailu a Harému s parádním Lvím nádvořím (Sala de los Abencerrajes obložená alabastrem, kde prý bylo zabito 16 princů, má neuvěřitelný strop), ale líbí se nám i pokračování přes Alcazar a voňavé zahrady Generalife. Čas do zavírací doby nám bohatě stačil.
cesta z Granady do Toleda (5. den)
V nástupní hale nás v páskovaném prostoru nám jízdenky kontrolují „vlakoví stevardi“. Hlášení na 1. kilometru nás upozorňuje, že bude film, káva je ve 3. Vagonu (dobrá za 1.8 EUR). Často zastavujeme Občas s námi mávne tlaková vlna z rychlovlaků AVE, krajina se časem plní olivovníky, mezi Cordóbou a Madridem se z ní stává nudná placka, v Madridu jsme se zpožděním 10-15 min. Nádraží je krásně zrekonstruované po atentátu v r. 2004, kdy atentátníci zabili 200 lidí spěchajících do práce.
Vlak Toledo
Vlak do Toleda jede nudnou krajinou na čas ve 14.50 a přijíždí 10 min napřed. Nádraží v Toledu je úchvatné! A to je slabé slovo. Vystavěné v době 1. světové války 1914 – 1915. Dřevěný vyřezávaný strop, v oknech barevné vitráže, azuléjos na zdech i podlaze, vše čisté…Z nádraží stoupáme na hrad San Servando, kde mají volno jen na 1 noc, ale i to bereme – 40 EUR pro 2 osoby se snídaní.
Vydáváme se do města na protější kopec a máme problém najít vhodnou restauraci – 2 mají zavřeno, ve třetí nám v 19h. číšník hlásí zavřenou kuchyni, a tak si na náměstí dáváme neopatrně 2x paelu, sangriu, pivo a churros bez jídelního lístku, tzn. bez znalosti cen. Závěrečný součet byl 50 EUR. Za chyby se opravdu platí. Ale chutnalo nám, to je hlavní. Spát budeme na hradě.
Toledo (6.den)
Snídáme v hale se starými fotografiemi hradu, balíme a s batůžkem vybíháme na protější kopec opět k náměstí Zodocovar (hostal Maravílla), kde jsme si den předtím domluvili za 50 EUR dvoulůžkový pokoj, dnes zkusíme cenu 40 a máme ho. Rychle vybaleno, vybíháme na nádraží koupit lístky na zítřek.
Lístky do Cuenca s 3 hodinovou pauzou v Madridu stojí 95 EUR pro 2 osoby. A my se můžeme vrátit k průzkumu Toleda – přes renezanční Hospital, kolem prázdné býčí arény k zahradám Transito…Na lavičce vychutnáváme iberskou šunku z místních polodivokých pašíků (čím více žaludů dubu křemeláku snědí, tím lepší), v parku je i veřejné WC, nad údolím řeky Tajo vrabčáci, šedivky, rorýsi i volavka.
Pak Muzeum El Greca (zdarma díky svátku Božího těla), ve skutečnosti ale bydlel kousek vedle. Vedlejší synagoga je krásná, ale všechny texty jsou jen ve španělštině. Za celý týden jsme neslyšeli češtinu. Španělé slaví dlouho do noci na náměstí je binec.
Z Toleda do Cuency (7. den)
Vlakem jsme za 30 min. v Madridu, z nádraží Atocha jsme za 15 min. u Prada, které sice za 45 mil. EUR zrekonstruovali, ale zrušili nedělní volný vstup a na to abychom si užili 23, resp.14 EUR vstupné nemáme čas. Nakoukneme ještě vedle do Muzea Thyssen-Bornemisza, kde v r. 1993 za 350 mil. USD nakoupili 700 obrazů a už se vracíme na krásné nádraží Atocha, kde nám tentokrát před nástupiště kontrolují i batůžky.
Zpočátku placatou krajinou ujíždíme rychlostí 240-250 km. Za hodinku jsme v Cuence, tam si testujeme ceny rychlovlaků do Valencie (38 EUR, ale některé slevy jsou až 10 EUR). Jdeme v dešti cca 2 hodinky horší-novější částí města, směřujeme do penzionu Posada Huécar u stejnojmenné říčky pod hradbami města. Pohodová thajská bytná nám dává cenu 40 EUR za noc v asijsky/koloniálně zařízeném vytopeném pokoji. Sušíme věci a vyrážíme na večeři – vývar/sopa se šunkou, kuřecí palle, brambory patatas alla olio, pivo, sklenka červeného, vše za 19 EUR.
Cuenca (8. – 10. den)
Výstup na Plaza Mayor, nad hradem krouží dravci a černé mraky, než doběhneme k restauraci padají pořádné kroupy. Dáme si jako tapas (menší jídlo s pečivem) sépii (6.5 EUR) a kousek vepřové panenky Lomo (3 EUR). Zpátky se vracíme loukami (vlčí máky, jetele, pryskyřníky, šalvěj, rozmarýn atd.) podél říčky Júcar, kde je za 5.36 mil. EUR z EU vybudovaná krásná turistická stezka. U nádraží se dovídáme, že pomalý vlak do Valencie by měl stát 15.7 EUR/3h. a malé autíčko na 1 den stojí 60 EUR. Europcar je tu zrušený.
Podél říčky Huécar dojdeme k jejímu soutoku s Júcar, kde je na mši v kostele s prasklou klenbou minimálně 60-70 lidí Stoupáme po úbočí, kde je spousta endemitů alpinské květeny. Na skalách trénují horolezci 10.den – Cuenca.
Nad říčkou Huécar je klášter , ze kterého se stal čtyřhvězdičkový hotel s dvoulůžkovým pokojem za 140 EUR/noc. Interiér luxusní, tenisové hřiště, podzemní garáže…. Vystoupáme k betonové soše Ježíše vysoko nad městem, nad námi jen orli. Zpátky se vracíme jihovýchodní částí plnou novostaveb,které vévodí areál Ars NaturaAreál zanedbané botanické zahrady je zpustlý, do restaurace na nás jen na kávu nepustí a hlad nemáme, tak jdeme dál. U Juana si za 9 EUR dáváme ouško=orzo, kalmára, vajíčko se šunkou a bramborami, pivo a ještě kávu.
Z Cuency do Valencie (11. den)
Sice se nám nechce, ale opouštíme pohodové město. Na nádraží se sice ukázalo, že nám pán na informacích poradil špatný čas, ale vítězí kompromisní návrh, že si zajedeme kodrcavou lokálkou do Huevy (na půl cesty mezi Madridem a Cuencou). Nad městečkem opět betonová socha Ježíše, ve městě rozpadající se Etnografické muzeum, středověká brána, ospalé ulice, kolem krajina bez lesů, skalnatá, zvlněn.
Na fotografii vypadá lákavě, před 15:00 jede náš osobní vlak do Valencie, znovu se vracíme 49 km do Cuency a pokračujeme zvlněnou krajinou plnou borovicových lesů dál, skály, kaňony a vyschlá řečiště střídají vinice a pomerančovníky, blížíme sen stále velmi pomalou rychlostí na nádraží Sv. Izidora, na jízdenku Renfe pokračujeme metrem do centra na nádraží del Nord. Moc se nám do ruchu velkoměsta nechce. Zkusíme dokoupit za 2 EUR lístek na metro do stanice Neptú. První **hostel po nás chce 102 EUR, hned vedle v Hotelu Chicote jim stačí 40 EUR.
Valencie (12. – 14. den)
Teplota je cca 24°C, dnes je v plánu La Ciudad de las Artes y Las Ciencas (umění a vědy), hlavně do Parque Oceánografico. Občerstveni místním nápojem horchata z tygřích ořechů platíme 27.90 EUR. Je sice zavřená zóna Rudého moře, ale ostatních 9 zón na následující půl den bohatě stačí. Vynechat se nesmí představení delfínů, ani běluhy, ale čeká nás ještě hledání ubytování na poslední noc. Procházíme bývalým korytem řeky proměněným v park směrem k centru a až po osmé se nám daří zarezervovat si sympatický hostel. Sedáme na bus č.32 za 1.5 EUR a zpět k moři.
Valencie – přístavy a trhy
Přístav i pláž jsou čisťoučké, ale balíme se a znovu 32 měníme bydlení, pěšky kolem bohatě zásobeného trhu Mercado Central – ovoce, zelenina, ryby, houby, koření, ústřice , úhoři, šunky, keramika…V uličkách najdeme náš Hostal Antiqua Morellana.
Paní recepční umí anglicky, prý je to rodinný podnik 4 sester, mají ještě pekařství, 2 lůžkový pokoj v centru máme za 50 EUR. Odpoledne míříme kolem katedrály přes koryto řeky do Muzea de Bellas Artes. Galerie je zdarma, nikdo tam není. Nabídka je pestrá od Van Dyka přes Velasqueze k moderním španělským malířům i sochařům.
Slaví se svátek Božího těla, davy lidí prochází průvod, my směřujeme ke královským zahradám, moc opečovávané nejsou, ale stromy tam jsou krásné.
V korytu řeky je festival různých jídel, ale my míříme na závěrečné menú-del-día – valencijský salát, valencijskou paelu, dortík, sangrii a kávu (cca 16 EUR). Pak už jen metro Colón-letiště za 4.4 EUR a za 30 min. jsme na letišti. Personál neuvěřitelně opět umí jen španělsky, takže typické rozloučení. Adiós!
Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023