Socha Buddhy v Laosu
Dlouhá léta byl Laos nepřístupnou oblastí, je totiž jediným vnitrozemským státem jihovýchodní Asie, navíc velkou část území zabírají hory, nic na tom nezměnilo 1600 km průtoku Mekongu. Avšak i přes tyto nesnáze zde byly nalezeny keramické či bronzové předměty, jež jsou považovány za nejstarší na světě.
Nejstarší důkazy lidské stopy v oblasti současného Laosu jsou 10 tisíc let staré, za původní obyvatelstvo jsou považovány malajská a mon-khmerská etnika. Ty druhé brzy nahradily jiné národy, především Khmerové, po kterých zde naleznete chrám Wat Phu. Většinu země ovládali až do 13. století.
Od Thajů a Laů po vznik Lan Sangu
Už v 10. století začínala migrace thajského etnika po jihovýchodní Asii, postupně se rozdělily na dvě skupiny, jedni pokračovali na jih, kdežto ti druzí zvaní Laové zůstali v dnešním Laosu a vytlačili původní Malajsijce a Mon – khmery do hor, kde se s nimi setkáte dodnes. Laové začali tvořit téměř nezávislé správní celky muangy.
Za toho kdo udává laoskou národní identitu je považován princ Fa Ngum, jež je za to do dnešních dob velmi uctíván, nicméně ve svých dobách tolik oslavován nebyl, jelikož odváděl mnoho mužů do válek, až byl nakonec sesazen. Nicméně byl to právě on, kdo do země přivedl khmerské učence a umělce.
V době založení státu Lan Sang byly stále Laové na svém území menšinou. Avšak právě v počátcích stát dosáhl největšího rozmachu, mimo současný Laos zabíral také východní Thajsko, severovýchodní Kambodžu i západní Vietnam.
Již od počátku v Laosu převládal buddhismus, ale do 16. století byla tolerována i ostatní náboženství, ty začali potírat až panovníci Phothisarat a Setthathirat. Právě Setthathirat nechal později převézt hlavní správní centrum do Vientianu, jež je dodnes hlavním městem.
V těchto dobách se Laos dostával do častých konfliktů se sousedními mocnostmi, původně jeho nejbližším spojencem byl Vietnam, nicméně nakonec i z jeho strany přišel tvrdý útok. Byť jej Laové dokázali odrazit, brzy se dostali pod krátkodobou nadvládu Barmánců. Ty pomohli vyhnat Thajci, avšak Laos to stálo část území.
Sousední knížectví usmířil až král Surinyavongsy, jehož bývá označována jako zlatý věk Lan Sang. Avšak Surinyavongsy neměl dědice, proto se Lan Sang rozpadl na 3 království.
Doba francouzské kolonizace
Moc 3 království slábla až do 19. století, kdy se stali kořistí Francie. Ta sjednotila jejich pozůstatky a nově vzniklému území počala říkat Laos. Společně s Kambodžou a Vietnamem tvořil francouzskou Indočínskou unii. Avšak kvůli své nedostupnosti nebyl nijak zvlášť využíván, nejčastějším exportním zbožím bylo opium, ale muži podléhali nuceným pracím.
Proti Francouzům bylo vedeno velké množství vzpour, které byly pokaždé tvrdě potlačeny. Až v roce 1945 Francouze nahradili Japonci, nicméně jejich nadvláda neměla dlouhého trvání, již v dubnu dalšího roku opět převzala otěže Francie. V této době již existovalo hnutí Lao Issara, jehož vůdci se dohodli s Francouzy na vyhlášení formální nezávislosti.
Nicméně jednalo se spíše o propagační gesto, někteří členové Lao Issary se dostali do vlády, ale zbytek založil hnutí Neo Lao Issara hledající pomoc u Vietnamců a Kambodžanů. Díky nim ovládli dvě severní provincie, až nakonec porazili veškerou francouzskou převahu a roku 1954 byl Laos uznán jako nezávislý královský stát.
Od americké války po vyhlášení republiky
Klid před bouří netrval dlouho, pod vlivem USA se do vlády dostali pravicoví konzervativci, což vedlo ke strategickým bojům o Planinu džbánů. Jediným rokem míru byl 1960, kdy vznikla vláda národního smíru. Avšak brzy přišel nový převrat pod taktovkou Američanů, kteří zaujali mnohem dominantnější pozici s nástupem J. F. Kennedyho. Do roku 1973 se boje neustále stupňovaly, kdy byla podepsána pařížská mírová smlouva, po které se Američané pomalu stahovali.
Současná Laoská lidově demokratická republika byla slavnostně vyhlášena 2. 12. 1975, avšak vnitřní konflikty přetrvávaly. Prokomunistický Laos tvrdě naložil se svými odpůrci, asi 30 tisíc royalistů šlo do převýchovných táborů, mnozí zde strávili celé roky, podobně naložili s prostitutkami. Vyvrcholilo to kolektivizací, znárodněním a centralizovanou měnovou politikou. Alespoň částečné tržní hospodářství bylo nastoleno v 80. letech.
Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023
