Plavba lodí po Karibiku: cestopis a má recenze – červenec. MĚSÍČNÍ ZÁŽITKY BÁRY, KTERÁ SI UŽ NĚKOLIK MĚSÍCŮ UŽÍVÁ USA..

Obsahem tohoto článku bude hlavně moje červencová dovolená, kterou jsem strávila plavbou po ostrovech Karibiku. Naleznete zde především moje zkušenosti, rady a tipy, které se mohou hodit. Nedávno jsme se věnovali akční ceně plavby po Středozemním moři za 17 000 Kč.

Nejlevnější Plavby: srovnání zde od 17.180 Kč→

Plavby zaoceánskou lodí

Musím říci, že tady v USA jsou plavby v podstatě kamkoliv velmi populární a finančně rozhodně příznivější, než u nás. Plavba zaoceánskou lodí bývá proto zvolena nejen za účelem dovolené, ale i výročí, líbánek nebo třeba svatby. Proto není divu, že si někteří plavbu zopakují hned několikrát. Pro Američany jsou takovéto plavby běžnou záležitostí. Naopak při otevření českých katalogů se zaoceánskou plavbou následuje protočení panenek nad cenou.

Já jsem zvolila plavbu na tu nejdelší možnou dobu – celý týden. U těch kratších samozřejmě klesá cena, ale i počet zastávek a míst, které navštívíte. A můj cíl byl hlavně vidět toho co nejvíce. Můžu říci, že jsem rozhodně udělala dobře. V našem plánu byl pouze jeden den strávený na moři a to mi úplně stačilo. Ne, že bych měla něco proti, ale tři tisíce lidí na horké palubě celý den, to není zrovna moje gusto.

Zajímavá místa při plavbě po Karibiku

Vyplouvali jsme z Portorika a dále byl náš cestovní itinerář následující: sv. Tomáš, Barbados, sv. Lucie, sv.Kryštof, sv. Martin.

Krátká návštěva Miami aneb co se (ne)dá dělat

Jedna zajímavost je, že letenka do Portorika mě stála skoro stejně jako samotná plavba. Letěla jsem totiž na svátek 4. července, a to bylo drahé kamkoliv. Musela jsem nejdříve přeletět celé státy ze Seattle do Miami, kde byl několika hodinový layover. Teprve poté se pokračovalo do Portorika. Takže je jasné, že to byl let na celý den. V mém případě celou noc, protože jsem letěla po práci už v pátek večer. Plán byl, že využiji těch několika hodin na pořádné prozkoumání Miami. Realita byla taková, že po dosednutí letadla v Miami, jsem neměla vůbec pocit, že jsem během letu někdy usnula. Nicméně i tak jsem se vydala na průzkum města, protože sedět zhruba 10 hodin na letišti se mi tedy nechtělo.

Jakmile moje noha vkročila z letiště ven z haly, tak jsem dostala slušnou facku od místního vzduchu. Teplota sice ukazovala pod 30 °C, ale pocitově to vlhkost vzduchu minimálně znásobila. V té chvíli jsem již ucítila čůrky potu a tento stav přetrvával do té doby, než jsem se opět vrátila zpět na letiště. Únava a neskutečné horko způsobilo, že z nadšeného prozkoumávání, se stalo doplazení se na Miami beach a její okolí. Prošla jsem také pár uliček a centrum, to ale bylo proložené neustálým přebíháním z obchodu do obchodu, kde měli aspoň puštěnou klimatizaci.

Po tom, co jsem došla na jižní bod Miami beach, jsem již neměla síly na další “výlet” a jediné, co mě zajímalo bylo, jak se dostat někam, kde je zima. Zamířila jsem tedy zpět na letiště místním autobusem podstatně dříve, než jsem plánovala. Pokud tedy nechcete svoje tričko opakovaně ždímat, navštivte tedy Miami mimo letní měsíce. A mimochodem potkat v Miami někoho “bílého” je docela vzácnost, takže jsem si tentokrát připadala divně já.

Přílet do Portorika

Navečer jsem přeletěla do Portorika, kde jsem měla zamluvený hostel, protože plavba byla až další den večer. Měla jsem tedy čas si projít celé město, tentokrát pořádně vyspaná. Doporučuji všem server couchsurfing, mám s ním jen pozitivní zkušenosti. V Portoriku jsem právě díky němu jen tak tak stihla ubytování v hotelu, protože díky couchsurfingu jsem měla odvoz z/na letiště, i na loď. A musím říct, že pomoc to byla velká, protože naše letadlo mělo zpoždění a tak jsme na hostel dojeli doslova minutu před zavřením. Navíc už v tuto dobu by už ani nejel z letiště žádný spoj.

V Portoriku jsem si připadala trochu jako v Itálii. Úzké dlážděné uličky, obchůdky a barevné domy ve vás tento dojem zaručeně vyvolají. Velké dusno vám ale zase rychle připomene, že se nacházíte v Karibiku. V Portoriku a hlavním městě San Chuan jsem si udělala procházku od přístavu uličkami až k pevnosti, kde je populární pouštění draků. No a potom honem zpět na loď, protože se už mělo vyplouvat.

Jak probíhala plavba po Karibských ostrovech?

No a jak tedy taková plavba vlastně probíhá? Nalodění je trochu jako v letadle, musíte projít kontrolou, odevzdat kufr a ukázat doklady. Dají vám kartu, která slouží jako klíč k pokoji, vaše identifikace i platební karta. Na pokoji se nachází úplně všechno, i to, co nepotřebujete.

Já nevím, jak ostatní, ale pro mě slouží pokoj hlavně pro přespání, jinak jsem většinou času jinde. jakmile se loď rozjela bylo cítit slabé houpání. Není to nic hrozného, ale chodbami jsem chodila lehce nakřivo a postel je trochu jako kolíbka. Začala jsem přemýšlet, jestli je možné, aby voda obsahovala nějaký alkohol, načež mi došlo, že se vlastně nehoupu já, ale loď.

Hodně lidí – hodně jídla

Jestli je něčeho na lodi hodně, tak kromě lidí je to jídlo. Člověk v podstatě nemusí celou plavbu dělat nic jiného, než nepřetržitě konzumovat. Snídaně na pokoj je tu běžnou záležitostí. Večeře se zase nese v honosném stylu, kdy má každý stůl svého číšníka, který se o něj stará. Být tu číšníkem, není jen tak. Protože jak jsem zjistila, tak kromě perfektního servisu, musí umět i obstojně tancovat, o čemž nás přesvědčilo jejich každodenní vystoupení při večeři.

Krom toho je na lodi připraveno mnoho zábavy v podobě programů a představení, že si člověk musí udělat pečlivý plán, jak vše zkombinovat a stíhat se přesunovat po lodi. Koncerty, představení, animační programy, soutěže, diskotéka, kasino, které bylo mimochodem vždy narvané. Takováto zaoceánská loď má neuvěřitelné množství zaměstnanců, kdy na každý pomalu metr je potřeba jiný zametač.

Zajímalo by mě, kde jsou vlastně všichni zalezlí celou plavbu a objeví se jen na svou práci. Krom těchto zaměstnanců si celou dobu sebou vezeme kupu obchodníků, kteří mají potřebu se vás neustále ptát, jestli si nechcete koupit to či ono, popřípadě se nechat vyfotit jak sedíte, stojíte, ležíte nebo jíte. Tuto profesionální fotku, na které vypadáte jako po nočním tahu, vám pak dovolí si zakoupit.

Co následuje po zakotvení v přístavech?

Co se týká průběhu, tak každý den ráno loď zakotví v přístavu daného ostrova. A teď už je na vás, zda se rozhodnete si zakoupit nějaký výlet či zážitek přímo od lodní společnosti, nemuset se o nic starat a jen zaplatit “o něco” vyšší částku. Pak už stačí být v daný čas na daném místě. Druhá možnost je podniknout něco na vlastní pěst. V praxi to vypadá asi tak, že se stejně nakonec všichni sejdou na stejném místě, protože na ostrovech je pár míst pro turisty a tam se svážejí vlastně všichni.

Samozřejmě ani u jednoho přístavu se nedá nikam dojít pěšky, takže pokud vám z ostrova nestačí vidět pouze loď zvenku, musíte si zaplatit taxi tak jako tak. Já rozhodně doporučuji tu vlastní pěst, protože nevidím nic složitého na vylezení z lodi a domluvení si odvozu na vybranou lokalitu místními taxikáři.

Obyvatelé těchto ostrovů vlastně žijí z turismu, takže připlouvající loď vyhlíží už z dálky a těší se na ní jako na Vánoce. Co teprve když začnou turisti vylézat z lodi, to za vámi začnou chodit  a nabízet sami, takže někam se dostat, není až taková práce. Když si potom rozmyslíte, že na daném místě už nechcete být, opět není problém se dostat zpět, protože jakmile začnete balit ručník, zase za vámi někdo přijde s nabídkou odvozu. Když se dostanete zpět na loď, je už na vás, co za aktivitu nebo zábavu zvolíte. Někteří lidé ani po přistání vůbec neopustí loď a dají před objevováním ostrova přednost rozžhavené palubě.

Sv. Martin a návštěva pláže Maho

Po přistání na všech ostrovech tedy vyberete, co chcete dělat a jedete. Většinou to bývají pláže, mě nejvíc zaujala ta na sv. Martinovi. Dostala jsem doporučení určitě zavítat na slavnou Maho pláž, protože tam letadla přistávají těsně nad hlavou. Na ceduli se můžete dočíst letový řád, kdy jaké letadlo přistane a vzlétne a podle toho se rozhodnout, zda budete na letadlo koukat z moře, či si do té doby najdete pěkné místo na focení. Zajímavé bylo, že když letadlo vzlétá, tak je proud tak silný, že létající ručníky a věci jsou na běžném pořádku a chůze se stává obtížnou.

Po návratu z výletu jsem pár volných chvílí trávila většinou u bazénu na palubě a pozorovala neustále konzumující lidi, kterým bylo zřejmě úplně jedno, že večeře už začíná být v dohlednu. Já jsem se však nenechala strhnout davem a tuto nákazu – sněz co můžeš – nenásledovala. Párkrát jsem si s někým pokynula stylem “aha, my jsme spolu byli na výletě”, jinak je asi nemožné si tři tisíce lidí za celou plavbu zapamatovat.

No týden utekl jako voda a já jsem opět absolvovala celodenní přesun přes Miami zpět do Seattle, obohacená o trochu opálení a hodně zážitků. 

Victoria a ostrov Vancouver

Jen krátce se tu zmíním, že mimo plavby jsem měla možnost navštívit i kanadské město Victoria a Vancouver. Toto město mi opět připomnělo Evropu, konkrétně se nese v anglickém stylu. Má moc pěknou promenádu u vody, kde se nacházejí různé stánky a obchůdky, také umělci zde nacházejí uplatnění.

Náš styl je tak trochu “rámcový plán s místem dojetí v nedohlednu”. Tento styl se nám už podruhé málem vymstil. Když už nám ve třetím kempu řekli, že je plno, začali jsme vážně přemýšlet o tom, komu na zahradě by stan nevadil. Štěstí se na nás počtvrté usmálo s posledním volným místem v kempu. I když, chvíli jsme museli místo na stan hledat, přestože cedule jasně ukazovala, že jsme správně. Ale podařilo se. Po této zkušenosti není nad to mít rezervaci místa v kempu dopředu.

Druhá strast, se kterou jsme nepočítali, bylo několikahodinové čekání na trajekt. Když nemáte rezervaci (ani nevím, jak moc dopředu), tak není vůbec jisté, jestli se na trajekt dostanete. Podle neuvěřitelných front jsem měla pocit, že všichni v okolí se rozhodli pro cestu trajektem. Prostě se postavíte s autem do nějaké lajny a modlíte se, aby pingl odmávl zrovna vaše číslo. Takže okolí přístavu máme za těch pár hodin prozkoumáno dokonale. :)

Autorem článku je Barbora Stejskalová

Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023

PC » Cestopisy » Plavba lodí po Karibiku: cestopis a má recenze – červenec