Lisabon: Metro & Doprava

Portugalsko je nejzápadnějším státem kontinentální Evropy, takže se může pochlubit hned několika „nej“. Kromě toho, že se zde nachází nejzápadnější hlavní město Evropy, Lisabon, můžete se v něm svézt též nejzápadněji položeným metrem. A právě o lisabonském metru se dozvíte v následujícím článku několik nejdůležitějších informací.

Lisabon: nejlevnější zájezdy a dovolená zde ⇒

Základní informace

• V provozu od roku: 1959
• Počet linek: 4
• Počet stanic: 56
• Celková délka: 44,2 km

 

Historie metra v Lisabonu

Je neuvěřitelné, že první myšlenky na výstavbu lisabonského metra sahají až do roku 1888. S nápadem přišel vojenský inženýr Henrique de Lima e Cunha a nápad mnohé ihned zaujal. Bohužel, k samotné realizaci došlo až mnohem později, a to i kvůli dvěma světovým válkám, které výstavbu v podstatě znemožnily.

Ta započala až roku 1955, kdy začaly první výkopové práce v centru města. První cestující se lisabonským metrem mohli svézt o čtyři roky později, kdy byla zprovozněna první část. Tato linka byla neobvyklá tím, že se uprostřed trasy větvila na další dvě části.

Koncem padesátých let samozřejmě výstavba neskončila, nýbrž pokračovala směle dál, a to až do současných dnů. Nyní tak celý systém lisabonského metra měří téměř 45 kilometrů a disponuje 56 stanicemi. V roce 2012 došlo také k očekávanému prodloužení až na lisabonské letiště.

Linky

Koncem roku 2018 disponovalo lisabonské metro dohromady čtyřmi samostatnými linkami, označovanými modrou, žlutou, zelenou a červenou barvou.

Modrá linka, přezdívaná jako „Seagull Line“ (linka „racek“), je nejvytíženější a vede ze severozápadu města, směrem na jihovýchod, až do samotného centra. Měří dohromady 14 kilometrů a najdete na ní 18 zastávek. Konečné zastávky jsou Reboleira a Santa Apolónia.

Žlutá linka nese přezdívku „Sunflower Line“ (linka „slunečnice“) a město protíná ze severu na jih. Na severu končí ve stanici Odivelas, na jihu potom ve stanici Rato. Měří 11 kilometrů a obsahuje 13 stanic.

Nejkratší, zelené lince, se přezdívá „Caravel Line“ (linka „plachetnice“). Měří pouhých 9 kilometrů a vede opět ze severu na jih, tentokrát však až k řece Tajo. Disponuje třinácti stanicemi, přičemž koncové nesou název Telheiras a Cais do Sodré.

Červená linka je v systému lisabonského metra nejmladší a nese označení „Orient Line“ (linka „Orient“). Začíná de facto v centru města, ve stanici São Sebastião a pokračuje dál, směrem na severovýchod, kde se stáčí směrem na západ, až k místnímu letišti (stanice Aeroporto). Dohromady měří 11,5 kilometrů a obsahuje 12 stanic.

Cena za přepravu

Cena jednosměrného lístku činí v současnosti 1,45€ (cca 37 Kč), avšak k ceně je nutné připočíst ještě vratný poplatek 0,50€ (cca 13 Kč) za plastovou čipovou kartu, na které je jízdné nahrané. Na tuto kartu lze poté nahrávat další jízdenky. Variantou je celodenní jízdné za 6,30€ (cca 162 Kč).

Mějte však na paměti, že na kartě lze mít nahraný vždy pouze jeden druh jízdného. Kartičku zakoupíte v mnohých automatech, které se vždy nacházejí před vstupem do metra.

Variantou je též zakoupení jednorázového papírového lístku v trafikách či u řidiče, avšak jeho cena je dvojnásobná, čili 2,90€ (cca 74 Kč).

Jízdenky platí na území celého Lisabonu, a to v zóně L. Při cestách do okrajových částí (kam vedou i některé linky metra) se můžete dostat do zóny 1, kde již tyto lístky neplatí.

Metrem na letiště

Jak již bylo řečeno, od roku 2012 zasahuje lisabonské metro (červená linka) až k mezinárodnímu letišti. Stanice se nachází přímo u Terminálu 1 a nese název Aeroporto. Stanice se nachází v tarifní zóně L, takže za lístek nahraný na kartu zaplatíte 1,45€ + 0,50€ zálohu, čili dohromady cca 50 Kč.

Zajímavosti

Stanice Olaisas bývá označována jako jedna z nejhezčích evropských stanic metra. Byla postavena v roce 1998, při příležitosti hostování výstavy Expo. Její výzdoba je v duchu moderního umění a obsahuje celou řadu barev.

Taktéž výzdoba mnoha dalších stanic je vskutku úchvatná a není se čemu divit. Lisabonské metro totiž bylo budováno nejenom v duchu praktičnosti, ale i estetiky a umění. Na jeho výzdobě se podíleli osobnosti jako Maria Keila, Rolando de Sá Nogueira či Júlio Pomar.