Rýžová pole v Číně – Longsheng
Buďme upřímní – kolik z nás se vážně zajímá o to, kde a jak roste to, co pravidelně jíme? V dnešním článku se podíváme na jeden z průmyslových divů světa, který představují rýžové terasy v Číně.
Ty patří k té vůbec nejdůležitější obilovině světa, která je jako hlavní příjem potravy využívá více než jednou čtvrtina obyvatelstva Země, a která nabízí více než sto tisíc možností přípravy – rýže.
Zajímavosti a dělení rýže
V úplném úvodu si stručně řekneme něco o rýži samotné, o místě, kde se pěstuje a odkud se zároveň vyváží do celého světa. Na rýži jako takové je vcelku zajímavý fakt, že původně pochází z tropických oblastí Afriky. V Číně se zdomestikovala zhruba před osmi až třinácti tisíci lety a postupně se rozšiřovala do celého světa, hlavně tedy do tropů a subtropů.
Další zajímavost je to, v kolika četném spektru dnes rýži vlastně máme. Pokud to vezmeme z botanického hlediska, rozlišujeme dvacet druhů, kulturních forem rýže jsou však desetitisíce. Požívá se ale pouze rýže setá (neboli rýže červená), jelikož ostatní druhy jsou divoké a mají dokonce i tendenci chovat se jako plevel. Třetí věcí, která určitě stojí za zmínku, je barva rýže. Pokud jste si mysleli, že vypadá ve všech případech vždy tak, jako když ji máte doma na talíři, tak si nyní alespoň rozšíříte obzory, protože pozor – rýže může být jak hnědá, tak dokonce i červená.
Longsheng = bohatství na Dračím hřbetě
Longsheng. Přesně tak se nazývá oblast v Číně, kde najdeme obrovská množství rýžových polí. Možná už jste se setkali také s názvem „Dračí hřbet“ – toto synonymum dali obyvatelé Longshengu díky vzhledu, který rýžová políčka v zimě mají – po napadení sněhu je prostor pokryt bílým povlakem, který vypadá jako dračí páteř.
Místo spadá do jižní provincie Guangxi, krajina je zde nestálá, špatně přístupná a velice kopcovitá, téměř hornatá. Terasy, které tady vznikly již v období dynastie Jüan ve třináctém století, se táhnou podél hor v délce dvaatřiceti kilometrů a nadmořské výšce od tří set až do jednoho tisíce metrů! Aby zde mohly být vůbec vybudovány, bylo potřeba přemístit tisíce a tisíce tun zeminy – hlavně kvůli skutečnosti, že pěstování rýže vyžaduje rovný terén. Současně ale bylo nutné vybudovat zavlažovací systém, který je pro pěstování rýže nezbytný.
Pěstování a sklizeň rýže
Teoreticky není pěstování nijak náročné, v praxi je to však naopak. Pěstování rýže se odehrává v ročním cyklu, ovšem záleží na oblastech a jejich podnebí – v některých to pilní Číňané stihnou i dvakrát do roka; v Longshengu se však rýže sklízí jen jednou ročně v říjnu. Pro místní obyvatele je sklizeň rýže již osm set let zarytý standard, neoddělitelný od zdejší kultury. Jakmile čínská vláda půdu v Longshengu zprivatizovala, pěstování a sklizeň rýže zaměstnalo nejen celé rodiny, ale rovnou celé vesnice.
Práce, na které se podílí hned několik menšinových národností Číny (Čuang, Tung, Miao a Jao – jež místní říkají „kmen Dlouhé vlasy“), začíná už koncem zimy a končí s příchodem podzimu. Veškeré práce na rýžových terasách probíhají ručně. A abyste si udělali, pokud možno tu nejlepší představu o tom, jak náročná záležitost to je, můžeme přidat i fakt o tom, že se zde pracuje po úplně celý den. Mechanizace zde opravdu neexistuje – kdo vlastní vodního buvola, má práci alespoň v jednom ohledu ulehčenou – v opačných případech se půda orá pomocí dřevěných rádel s tím, že žena jej obvykle táhne a muž za ní vytváří brázdy. Je až zarážející, jak pilní a pracovití zdejší obyvatelé jsou.
Celý dlouhý postup startuje setím rýže a pokračuje v etapách. Každá rodina obhospodařuje vždy čtyři políčka, která musí nejprve zalít vodou, protože sazeničky musí strávit určitou část vegetačního období zcela ponořené pod vodní hladinou. Ze začátku se sejí pouze do jednoho pole, přičemž zbylá tři jsou připravována na postupné přesazování. Než nadejde na druhý krok, sazenice několik týdnů rostou, dokud nesahají alespoň deset centimetrů nad hladinu; poté se vytrhají, svážou do trsů a znovu zasadí, s tím rozdílem, že už ne tak blízko u sebe, jako tomu bylo na začátku. Ty sazeničky, které zbudou, se zasejí i do druhého pole a postup se opakuje až do té doby, než se sazenice nachází ve všech čtyřech polích – pak už se rýže nechává růst.
Pracovnice na rýžovém poli
Po této etapě se budoucí hospodářské zlato kontroluje a ošetřuje, což ve své podstatě znamená, že se udržuje hlavně výška vodní hladiny, nebo se přihnojuje a ničí vznikající plevel. Po uplynutí doby potřebné k dokončení růstu se klasy sečou srpy a je jimi tlučeno o stěny hlubokých nádob, čímž dochází k oddělení rýžových zrn. Jakmile je tohle hotovo, pole se znovu zorají a půda se nechá přes zimu zkultivovat, aby se s ní dalo znovu pracovat.
Panorama rýžových polí
Co je na celém průběhu pěstování rýže doslova impozantně úchvatné, je pohled na samotné terasy, a to za jakéhokoliv ročního období. Barevná scenérie, která se tady během celého roku odehrává, je těžko popsatelná slovy, jednoduše řečeno to člověk prostě musí vidět. Na jaře se od vodní hladiny odrážejí sluneční paprsky a vytváří tak nádherný pohled na spoustu menších bazénků, nacházejících se uprostřed hor a nespočetných kopců, v létě zelená stébla vytvářejí jakýsi hustý koberec, který se později na podzim mění ve zlatavou krásu a další důkaz úžasnosti přírody kolem nás.
Po dokončené sklizni patří ke zvykové samozřejmosti oslavit vložené dlouhoměsíční úsilí tradicemi a zvyklostmi, které jakoby pokřtí rýži, kterou obyvatelé Longshengu za tuto roční sezónu vypěstovali. Jedná se vlastně o svátek, a jako příklad můžeme uvést vaření tradičních rýžových knedlíků, které se zabalují do listů a děti je nosí do školy a vzájemně si je porovnávají a zjišťují, kdo má lepší a větší knedlík. Zároveň je tento zvyk znakem bohatosti a úspěšnosti dané rodiny.
Ohrožení rýžových teras a možný zánik
Rýžová pole – panorama
Na závěr se musíme zmínit o momentálním ohrožení rýžových teras. Je pravda, že je v této oblasti pěstování rýže dlouholetou tradicí, my se ale ptáme – jak dlouho tomu tak ještě bude? Obdělávání rýžových políček není žádná legrace, naopak – je to práce velmi namáhavá, proto není divu, že se místní obyvatelé začínají více a více upínat k narůstajícímu turistickému ruchu, který zde na konci minulého století přivedla právě tato nádherná prostranství, pyšnící se ještě nádhernějšími rýžovými terasami.
Turismus však nepředstavuje pouze jednodušší práci, či jednodušší výdělek – je také o problémech. Tak třeba taková voda – než oblast objevili první turisté, byly zavlažovací systémy rýžových polí aktivní po celý rok, nyní se však voda dolévá vždy až na začátku setí sazenic, což znamená, že celého půl roku jsou pole úplně bez vody. Tohle může být pro budoucnost pěstování rýže, která je stále v žebříčku nejvíce konzumovaných potravin na prvním místě, značný problém.
Jaké je tedy řešení? Rozhodně investovat do nového zavlažovacího systému a řešit nedostatek vody co nejdříve. Nebudou-li totiž rýžové terasy, nebudou turisté, a tím pádem ani jednodušeji vydělané peníze. Otázkou je zda toto řešení zvolí i čínské úřady…
Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023
