Kréta má nespočet úchvatných pláží, které získaly řadu ocenění. I přes tuto velkou konkurenci se na Krétě vyjímá jedna pláž, která svou krásou a unikátností rozhodně stojí za návštěvu. Jmenuje se Elafonisi (jak vypadá pláž Elafonisi?) a leží na jihozápadním pobřeží Kréty.
Nejlépe hodnocené zájezdy na Krétu od 8.980 Kč ⇒
Výlet lodí | Trasa po ostrově | Do hor | Pozor na cestu
Této oblasti se přezdívá Evropské Tichomoří a svůj přívlastek si Elafonisi zcela zaslouží. Písek pláže je bílý, místy dokonce neobvykle růžový. Hloubka vody je tu jen několik málo desítek centimetrů a tvoří tak jakousi lagunu mezi samotnou Krétou a stejnojmenným ostrůvkem Elafonisi, který je – mimo jiné – přírodní rezervací.
Výlet lodí
Jelikož jsme byli s přítelkyní ubytovaní v letovisku Paleochora, rozhodli jsme se k této kráse dopravit lodí. Ta vyplouvá každé ráno v 10:00 z místního přístavu a cesta do Elafonisi ji zabere přesně hodinu. Cena za jednosměrný lístek je rovných 10€. Zpátky loď odplouvá v 17:00, takže v samotném Elafonisi budete mít 6 hodin čistého času. My se však rozhodli vrátit zpět po místní stezce E4.
Trasa po ostrově
Jak nám bylo řečeno, stezka E4 byla vybudována z fondů EU a její absolvování není nikterak náročné. Vzhledem k tomu, že cesta zpět do Paleochory měří cca 20 km, chtěli jsme trasu původně absolvovat na kole. Naše delegátka nám však tento nápad rozmluvila, neboť je prý na trase pár míst, se kterými bychom měli na kole problém. Rozhodnutí tedy padlo na loď a zpáteční cestu pěšky. Dle našich odhadů jsme ji měli absolvovat během cca 4 hodin, takže jsme před 17. hodinou vyrazili, abychom ještě za světla došli domů.
Skvěle hodnocený hotel Bali Star, Recenze hotelu Bali Star
Do hor
Ihned na začátku trasy nám však začalo být jasné, že se nám cesta trochu prodlouží. Stezka totiž začínala vést přes velké kameny, po kterých jsme se pohybovali odhadem 1-2 km/h. Když jsme začali uvažovat, že cesta zpět pěšky asi nebyl nejlepší nápad, viděli jsme, že nám zpáteční loď ujíždí. Museli jsme tedy pokračovat vpřed. Kameny naštěstí brzy skončily a my doufali, že se brzy vynoří ta krásná a pohodová stezka, financovaná z fondů EU.
Pozor na cestu
Ta však stále nepřicházela. Jediné, co nás ujišťovalo, že se na ni nacházíme, byly žlutočerně pomalované kameny, případně stejnobarevné tyče, zapuštěné v zemi. Ty se však místy nacházely s takovými odstupy, že jsme se několikrát ztratili. Cesta též místy vedla skutečně nebezpečnými úseky, kdy nás od pádu do desítek metrů hluboké strže, dělil jen opravdu krok. Příliš jsme tedy nepochopili informaci, že se jedná o jednoduchou trasu, dokonce vhodnou i pro malé děti! Za celou cestu se též několikrát dostanete od hladiny moře až na vysoké kopce a zase zpět, takže převýšení též není zanedbatelné.
Mějte dostatek vody
Cestu jsme nakonec ve zdraví přežili a domů se dostali před půl jedenáctou večer. Tma naštěstí nastala, až když jsme kráčeli po asfaltové silnici. Kdyby se tak ovšem stalo uprostřed stezky E4, museli bychom přečkat noc v divočině. Doporučujeme tedy vyrazit včas a hlavně mít sebou dostatek vody, neboť prvních 10 nejnáročnějších kilometrů vede přes drsnou a neobydlenou krajinu. I přes naše útrapy jsme byli nakonec rádi, že jsme trasu absolvovali. Cestou se vám totiž naskytne bezpočet úchvatných scenérií a na samotný závěr nás zalil blažený pocit, že jste tuto náročnou cestu zvládli!
