Izrael: Cestopis

V srpnu minulého roku jsem objevil cenově velice zajímavé letenky do únorového Izraele. Jelikož jsem v této úchvatné zemi již jednou byl a naprosto mi učarovala, neváhal jsem s jejich koupí ani minutu. No řekněte sami – zpáteční letenky, včetně 15 kg odbaveného zavazadla, za necelých 97€, taková nabídka se zkrátka neodmítá.

Izrael: srovnání nejlepších zájezdů ⇒

Jedinou „komplikací“ byl fakt, že se nejednalo o odlet z Prahy, ale z Bratislavy a v Izraeli se přistávalo na vojenském letišti Ovda, které se nachází zhruba 60 kilometrů severně od populárního letoviska Eilat. Jelikož jsem chtěl procestovat ta nejzajímavější místa, zvolil jsem si jako svůj výchozí bod hlavní město Jeruzalém, který je od letiště Ovda vzdálen zhruba 300 kilometrů.

Bezpečnostní pohovory

Po příletu na letiště Ovda musíte projít tradičním „uvítacím“ pohovorem s imigračním pracovníkem. Ten se vás obvykle zeptá na to, jestli už jste někdy v Izraeli byli, jak dlouho se v zemi zdržíte, kam všude máte v plánu jet, kde budete bydlet, atd. Taktéž zkontroluje váš cestovní pas, zdali v něm nemáte razítko z některé muslimské země.

Pokud takové razítko objeví, zpravidla následují další otázky na to, co jste v té zemi dělali, jestli zde máte známé, příbuzné, atd. Doporučuji na všechny otázky odpovídat zcela upřímně a nevymýšlet si. V nejzazším případě vám totiž mohou vstup do země zamítnout, což pro vás znamená, že se vrátíte nejbližším spojem zpět.

Důvod pro zamítnutí vám nesdělí, vězte však, že jste byli vyhodnoceni jako bezpečnostní hrozba. Toto rozhodnutí je definitivní a nelze se proti němu bránit. Já sám při zpátečním odletu zažil, že jednoho cestujícího vrátili ještě tím samým letadlem zpět.

Doprava do Jeruzaléma

Po absolvování vstupního pohovoru jsem si vyzvedl zavazadla a měl v plánu najít autobusovou zastávku. V Izraeli je autobusová síť velice hustá a s národním dopravcem Egged se dostanete v podstatě kamkoliv, přičemž ceny jsou – v porovnání s ostatními službami a komoditami – velice příznivé.

Zastávku autobusů, směřující na sever, však přímo u terminálu nehledejte – zde staví pouze autobusy, které odjíždí na jih, do letoviska Eilat. Pokud tedy cestujete na sever, musíte opustit areál letiště a jít asi 1 kilometr po silnici, která vás dovede ke křižovatce, na které naleznete tu správnou zastávku.

Přímo do Jeruzaléma tu však autobus nejezdí, takže pokud je váš cíl stejný, jako byl ten můj, musíte nastoupit do autobusu č. 392 a v sedmém nejlidnatějším městě Irazele – Be’er Shevě – přestoupit na autobus č. 470. Cena za oba lístky činí 69,50 NIS, což je přibližně 450 Kč. Cesta trvá přibližně 5 a půl hodiny a urazíte něco málo přes 300 kilometrů. Při nastupování vám řidič otevře zavazadlový prostor, do kterého uložíte vaše zavazadlo – do autobusu vás s ním nepustí!

Ubytování

Jak jsem již psal – ceny jsou v Izraeli pro našince velmi vysoké, což souvisí s ekonomickou vyspělostí této krásné země. Ubytování tak ukousne pravděpodobně největší díl vašeho rozpočtu. Nejlevnější dvojlůžkový pokoj můžete v Jeruzalémě sehnat od cca 1.500 Kč/noc v klasickém hotelu.

Případně můžete využít – stejně jako já – Airbnb. Díky této populární službě se mi tak podařilo sehnat ubytování za cca 600 Kč/noc, přičemž jsem měl v soukromém bytě k dispozici svůj vlastní pokoj, se samostatným vstupem. Vzdálenost od historického centra byla jen nějakých 10 minut klidné chůze, takže jsem ušetřil i za MHD.

Výhodou tohoto typu ubytování je také fakt, že budete obvykle v kontaktu s místním člověkem, který vám může – stejně jako mě – doporučit zajímavé tipy k návštěvám.

Jeruzalém

Samotný Jeruzalém je úchvatné město a troufám si říct, že k tomu, abyste ho poznali trochu více, vám nebude stačit ani týden pobytu. Já sám jsem zde strávil necelé 3 dny a prošel jen ta nejznámější místa, jako jsou Zeď nářků, Chrámová hora, Chrám Božího hrobu, Olivová hora, ultra ortodoxní židovská čtvrť Mea Shearim, Muzeum holocaustu Yad Vashem, atd. Počítejte také s tím, že vám bude nějakou dobu trvat, než se v křivolakých uličkách Starého města zorientujete. Věřím ale, že si ho zamilujete stejně, jako já.

Betlém

První menší výlet, který jsem v Izraeli podnikl, a který se vzhledem k mému výchozímu bodu přímo vybízel, byl Betlém. Jelikož se jedná o palestinské autonomní území, bohužel se sem nedostanete přímým autobusovým spojením společnosti Egged z Jeruzaléma.

Dle informací, které jsem nalezl na internetu, je nejschůdnější cesta autobusem č. 163 do konečné zastávky Tomb of Rachel, která se nalézá přímo na hranici.

Doprava do Beltéma

Vyrazil jsem tedy na Centrální autobusové nádraží a u okénka žádal zpáteční lístek. Když se mě člověk za okénkem zeptal, zda tam jedu kvůli Betlému, ihned po mé kladné odpovědi zavolal člověka, který stál opodál.

Ten se mi hned potom snažil sdělit, že autobus na dané místo nejezdí a že jediný způsob, jak se do Betléma dostat, je taxi, které mi samozřejmě velice rád zavolá. Okamžitě jsem zavětřil, že se pravděpodobně pokouší turisty uvést v omyl a posléze je „okrást“ tím, že je donutí použít smluvené taxi. Když jsem trval na svém, že taxi nechci a že si chci zakoupit lístek na daný autobus, byl jsem – velice slušně řečeno – poslán do určitých míst.

Pokoušel jsem se najít stanoviště autobusu č. 163, ovšem bezúspěšně. Za chvíli jsem zjistil, že z budovy autobusového nádraží odjíždí pouze dálkové autobusy. Vyšel jsem tedy ven a po chvíli hledání našel autobusovou zastávku, odkud měl daný autobus odjíždět. Po jeho příjezdu jsem si jízdenku zakoupil přímo u řidiče a za necelou hodinu vystoupil na zastávce Tomb of Rachel.

Konflikt s vojáky

Myslel jsem, že tím mé trápení pro tento den skončilo, ale mýlil jsem se. Po vystoupení z autobusu se totiž ocitnete na velice zvláštním místě – kolem vás jsou pouze vysoké betonové zdi obehnané ostnatým drátem a sem tam stojící vojáci. Po krátké chvíli jsem zjistil, že jsem neměl vystoupit tady, ale o zastávku dříve – na zastávce Crossing 300.

Voják, který mi toto sdělil, mi doporučil, abych počkal na příští autobus a vrátil se zpět. Jelikož autobus měl jet za více než hodinu a předchozí zastávka byla vzdálena odhadem necelý kilometr, rozhodl jsem se jít pěšky. Kolem zdí byl chodník, takže jsem směle vyrazil. Když jsem dorazil téměř na místo, vyšli z nedaleké budky 2 vojáci, kteří byli mírně naštvaní.

Sdělili mi, že je zde zákaz pohybu pěšky. Když ovšem zjistili, že jsem turista a dostal jsem se sem víceméně omylem, byli mnohem sdílnější. Konečně jsem tak dorazil k Checkpointu 300, přes který se dostanete do Betléma, na palestinské území.

Chrám Božího narození

Průchod do Betléma byl naprosto bezproblémový, bez jakékoliv kontroly. Po přechodu Checkpointu se na vás vrhne celá řada místních obchodníků a taxikářů, kteří se vám snaží prodat různé suvenýry nebo vám nabídnout odvoz do centra města. Nejlépe uděláte, když slušně odmítnete a začnete je ignorovat – v opačném případě se jich budete těžko zbavovat.

Cesta do centra není nijak dlouhá a zabere vám přibližně 20 minut času klidnou chůzí. Největším lákadlem Betléma je pravděpodobně Chrám Božího narození. Zde si můžete prohlédnout místo, kde se údajně narodil samotný Ježíš Kristus. Při cestě zpět do Izraele musíte projít klasickou kontrolou. Nezapomeňte si tedy svůj cestovní pas. Nutno ovšem podotknout, že po předložení českého cestovního pasu byla veškerá kontrola velice formální a trvala pouhých pár vteřin – na rozdíl od palestinských občanů, kteří se museli podrobit daleko důkladnější a delší prohlídce.

Na závěr bych rád shrnul, že mě Betlém jako takový trochu zklamal. Co mě zarazilo nejvíc, byl všudypřítomný nepořádek a velice dotěrní obchodníci. Příjemnou změnou – oproti izraelskému území – byly daleko příznivější ceny, a to zejména u potravin. Ty však musíte zkonzumovat pouze zde, neboť vás s nimi přes checkpoint zpátky nepustí.

Mrtvé moře

Masada

Dalším místem, které jsem chtěl navštívit, je starověká pevnost Masada a též přírodní unikát – Mrtvé moře. Jelikož jsou od sebe tato místa vzdálena pouze několik kilometrů, rozhodl jsem se je navštívit v jednom dni. Jako první zastávku jsem zvolil Masadu. Autobus č. 444 sem jede přibližně hodinu a čtvrt, přičemž lístek vás vyjde na 37,50 NIS (cca 260 Kč). Doporučuji si na autobusovém nádraží v Jeruzalémě zakoupit lístek s rezervací konkrétního místa – může se totiž stát, že se do autobusu jinak nevejdete.

Pevnost Masada stojí na vrcholu skalního útesu, na který se můžete vydat buď pěšky po místní, tzv. Hadí stezce anebo po relativně nově vybudované lanovce. Já zvolil pohodlnější způsob a za kombinovaný lístek, který obsahoval zpáteční jízdu, včetně vstupného do areálu, dal částku 74 NIS (cca 510 Kč). Samotné pozůstatky pevnosti jsou velice zajímavé a rozkládají se na docela veliké ploše. Pokud tak chcete prohlídku pojmout opravdu důkladně, doporučuji vyhradit si čas alespoň 2-3 hodiny.

Městečko Ein Gedi u Mrtvého moře

Po prohlídce Masady jsem zamířil k Mrtvému moři. Zvolil jsem městečko s názvem Ein Gedi, které je vyhlášené a měla se zde nacházet i veřejná pláž. Od Masady se sem dostanete přibližně do půl hodiny, a to autobusem č. 384 anebo 486, přičemž lístek stojí shodně 16 NIS (cca 110 Kč). Jako výstupní zastávku jsem si zvolil Ein Gedi – Parking lot, neboť poblíž se měla nacházet již zmiňovaná veřejná pláž. Po výstupu z autobusu mě polilo trochu horko, neboť celé místo se zdálo hodně opuštěné a cesta na pláž byla kdesi v nedohlednu (k moři vedly pouze příkré pláně).

Nejvíce mě však vyděsily cedule, které zakazovali automobilům a dokonce i lidem vstup, a to kvůli propadům půdy. Ty byly navíc umístěny v místech, kde jsem tušil onu cestu k pláži. Naštěstí mě zachránily dvě izraelské slečny, které jsem za několik minut potkal a které – stejně jako já – mířily na veřejnou pláž. Ty mi řekly, že kvůli neustálému vysychání Mrtvého moře a jeho trvalému poklesu, zde dochází k častým propadům půdy. Díky tomu je veřejná pláž nefunkční a připomíná tak trochu místo po konci světa.

Po otočení na břicho vám totiž vztlak vody okamžitě vystřelí nohy nahoru, takže máte co dělat, abyste udrželi hlavu nad hladinou.

V duchu jsem se tak rozloučil s funkčními sprchami a smířil se s tím, že cestu zpět do Jeruzaléma budu muset absolvovat celý od soli. Varovné cedule jsme tedy ignorovali a na vlastní nebezpečí sestoupili k mořské hladině. Plavání v Mrtvém moři je opravdu zážitkem. Nejenom že je nemožné se potopit, je dokonce téměř nemožné v této vodě plavat.

Po otočení na břicho vám totiž vztlak vody okamžitě vystřelí nohy nahoru, takže máte co dělat, abyste udrželi hlavu nad hladinou. Rozhodně se jedná o skvělý zážitek, na který do konce života nezapomenete!

Tel Aviv

Můj další celodenní výlet směřoval do druhého největšího města Izraele – Tel Avivu. Cesta za jednosměrný lístek autobusem číslo 405 vás přijde na rovných 16 NIS (cca 110 Kč), přičemž na cestě strávíte přibližně jednu hodinu. Do Tel Avivu jsem nejel s žádným očekáváním a řekl jsem si, že se nechám tímto moderním městem překvapit. Po výstupu z budovy autobusového nádraží na vás okamžitě dýchne ruch velkoměsta.

Spousta aut, vysokých budov a nepřeberné množství různých obchodů. Rozhodl jsem se, že nejprve zamířím ke středozemnímu pobřeží a zajdu do historické části Jaffa. Zde se mi velmi líbilo, najdete zde bezpočet historických budov a zajímavých míst. Mě však

nejvíce utkvěla v paměti zejména vyhlídka na Tel Aviv. Pohled na moderní město plné výškových budov, v kontrastu s azurově modrým mořem, je vskutku impozantní. Tímto však mé veškeré nadšení v Tel Avivu skončilo. Nechci říct, že by toto město nebylo hezké nebo nezajímavé. Věřím tomu, mnoho lidí Tel Aviv miluje. Mě však daleko více oslovil Jeruzalém, který má nepopsatelnou, téměř magickou atmosféru. Dle mého mínění Tel Aviv tuto atmosféru zcela postrádá a stává se pro mě jen dalším městem, které jsem viděl, ale už nemám důvod vracet se někdy zpět.

Eilat

Nastal předposlední den mého cestování a já se přesunul zpět na jih, do oblíbeného rudomořského letoviska Eilat. Lístek na autobus č. 444 mě vyšel na rovných 70 NIS (cca 450 Kč) a cesta trvala zhruba 4 a půl hodiny (během cesty autobus jednou zastavil na cca 20 minut u benzínové pumpy, kde jsme se mohli občerstvit). V tomto případě určitě doporučím předchozí rezervaci místa. Vyhnete se tak případným potížím, v případě, že by již nebylo v autobuse místo. Celá cesta vede v podstatě jen pouští a taktéž podél Mrtvého moře. Je neuvěřitelné, že přestože je to do Eilatu zhruba 250 kilometrů vzdušnou čarou, teploty tu jsou přibližně o 10 stupňů vyšší, než v Jeruzalémě. Mě tu tak osmého února čekala velice příjemná teplota vzduchu 26 °C a teplota vody cca 22 °C. Po pár hodinách strávených u moře jsem se šel ubytovat do Motelu Aviv, který se nachází hned poblíž autobusového nádraží.

Ubytování zde bylo skromné, avšak velice čisté, s příjemným a ochotným personálem, který mě nechal ubytovat téměř hodinu před plánovaným check-inem. Načerpal jsem zde trochu sil a vyrazil si letovisko prohlédnout. Jelikož jsem fanoušek letectví, nejvíce mě tu oslovilo místní letiště, neboť ranvej je situována v podstatě přímo uprostřed města. Jinak se jedná o klasické přímořské letovisko, plné různých nákupních středisek, obchodů a samozřejmě hotelů od nejluxusnějších kategorií, až po hotely pro méně náročné. Najdete tu i delfinárium, já osobně ho ovšem nenavštívil.

Jelikož se blížil večer a já věděl, že musím časně ráno vstávat na autobus na letiště, zamířil jsem zpět na motel. Kolem desáté hodiny večer mě probudily sirény, které zněly celým městem. Netušil jsem, co se děje, a tak jsem zamířil za recepci. Zde mi bylo řečeno, že se zřejmě jedná o raketový útok, nicméně nemusím mít obavy. Až ráno jsem se dozvěděl, že té noci skutečně zaútočili stoupenci Islámského státu a z Egypta vypálili na Eilat několik raket. Všechny však byly ještě před dopadem zlikvidovány izraelským protiraketovým deštníkem Iron Dome (článek & video o raketových útocích na Izrael).

Na samý závěr bych rád řekl, že Izrael je úchvatná země, plná historie, přírodních zajímavostí a báječných lidí. Ač možná mnohé odradí aktuální bezpečnostní situace, já sám jsem se zde necítil ani trochu v nebezpečí (když pominu raketový útok na Eilat, který ovšem Izrael zvládl bravurně odrazit). Jakmile to půjde, určitě tuto zemi znovu navštívím, neboť míst k objevování je tu tolik, že bych sem mohl zřejmě cestovat po zbytek svého života.

Má fotogalerie