V minulém článku o vysokohorských silnicích jsem psala o tom, jaké může být skvělé opustit zaprášené ulice měst a vypravit se svým autem na vlastní pěst někam do přírody, do hor. Většina ze zmíněných vysokohorských silnic se nacházela v Evropě a poměrně nedaleko od naší krásné České republiky. Tentokrát se ale vypravíme o kousek dál a naše cesta možná bude o něco dobrodružnější.
Silnice soutěskou Dades | Silnice přes duhové hory | Silnice M34 | Silnice P2005: Vysoký Atlas | Pamir Highway | Silnice A377
Silnice soutěskou Dades
Maroko! Nejprve se vydáme do Afriky do pohoří Vysoký Atlas a Džebel Sahro v Maroku. V těchto horách pramení řeka Dades, která při své cestě vyhloubila majestátní soutěsku nesoucí stejné jméno jako tato řeka. Do nitra rokliny vede klikatící se silnice R704, která nabízí pohledy na úzký kaňon z výšky, ale také vás přenese přímo do nejužšího bodu soutěsky, kde jsou skalní stěny od sebe vzdáleny sotva pár metrů.
-
- Silnice R704 a kaňon řeky Dades
-
- Prodavač džusu z čerstvých pomerančů v soutěsce Dades
Silnice přes duhové hory
Kyrgyzstán! Pokud mluvíme o vysokohorských silnicích v souvislosti s Kyrgyzstánem, dalo by se směle říci, že v podstatě každá silnice, která křižuje tuto nádhernou zemi, by se dala považovat za vysokohorskou. 94 % Kyrgyzstánu totiž leží v nadmořské výšce nad 1000 metrů a dokonce 40 % území ve výšce nad 3000 metrů. Není proto divu, že si chvílemi připadáte jako v nebi. Zvláště pak, projíždíte-li po nezpevněné bezejmenné silnici z města JalalAbad k jezeru Songkol přes téměř neobydlené hory, kde se krajina proměňuje jako mávnutím kouzelného proutku a kde zelené louky střídají rudé skály, bílé kopce a magické duhové hory. Cestou musíte překonat i několik průsmyků, z nichž ty nejvyšší dosahují výšky přes 3000 metrů nad mořem.
-
- Duhové hory
-
- Klikatící se silnice
-
- Klikatící se silnice – Kyrgyzstán
Silnice M34
Tádžikistán! To, co bylo řečeno o Kyrgyzstánu, platí v Tádžikistánu dvojnásob. Naprostou většinu této země pokrývají hory a některé z nich převyšují i hranici 7000 metrů nad mořem. Tádžická pohoří působí majestátním dojmem, velkou část těchto obrovských hor tvoří vyprahlá pustina. Život zde není snadný, údajně jedna třetina obyvatel žije pod hranicí chudoby. Tádžikistán je totiž nejchudším ze všech států bývalého Sovětského svazu.
Silnice M34 se zařezává do prudkých strání kopců Turkestánského hřbetu a výhledy jsou nezapomenutelné. Neexistují však svodidla. Na bezpečnost cestujících se tady nehraje. Mnoho cest nekončí dobře.
-
- Silnice M34 překonávající Turkestánský hřbet
-
- Některé cesty nekončí dobře
-
- Některé cesty nekončí dobře
Silnice P2005: Výsoký Atlas
Maroko! Silnice směřuje z města Asni až do samotného srdce Vysokého Atlasu. Cestou narazíte na háje vlašských ořechů a v dálce na obzoru spatříte zasněžené vrcholky třpytící se na slunci. Můžete zastavit ve vesnici Imlil, která slouží jako horská základna pro výstupy na nejvyšší marockou horu Jebel Toubkal, nebo pomalu pokračovat v cestě dál.
A až ze silnice zmizí asfalt, můžete zamířit do těch nejodlehlejších vesnic Atlasu. Tady se zastavil čas a nejčastějším dopravním prostředkem jsou stále ještě muly, kříženci samce osla a samice koně, kteří se s jistotou a vytrvalostí dokáží pohybovat i po těžko schůdných horských stezkách.
Cesta pohořím Vysoký Atlas
Pamir Highway
Kyrgyzstán/Tádžikistán! A konečně se dostáváme k silnici M41, tzv. Pamírské dálnici, legendě mezi vysokohorskými silnicemi. Pamir Highway patří se svým průsmykem Ak-Bajtal ve výšce 4655 metrů nad mořem k těm nejvýše položeným silnicím na naší planetě. Začíná v kyrgyzském Oši, odkud se vině krajinou zelených pastvin s jurtami, a pokračuje směrem na jih do Tádžikistánu do pohoří Pamír a dále do Uzbekistánu a Afghánistánu. V létě roku 2015 silnici značně poškodily záplavy a následné sesuvy půdy, které nám zabránily projet ji celou. Naše putování tehdy skončilo už na území nikoho v hraniční oblasti mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem.
-
- Kyrgyzská část Pamir Highway
-
- Silnice M41 směřující do Pamíru
-
- Záplavy a sesuvy půdy v Pamíru
Silnice A377
Tádžikistán! I když se pohybujeme na hlavním tahu do Uzbekistánu, má v těchto odlehlých horských oblastech první slovo stále ještě příroda. Drsné podnebí, nevyzpytatelné počasí a vysoké nadmořské výšky činí cestování touto krajinou značně komplikovaným. Tádžikové pracují na zlepšení místní dopravní infrastruktury, ve kterém jim vydatně pomáhají čínské stavební firmy, ale dost často se jejich snaha míjí účinkem. To, co dnes postaví nebo opraví, zítra příroda klidně zase zasype. V porovnání s mohutnou hradbou hor připomínají stroje dělníků a stavební technika spíše hračky pro děti.
Obr. 1 – Silnice A377, hlavní tah do Uzbekistánu | Obr. 2 – To, co se jeden den opraví, příroda klidně další den zase pohřbí pod vrstvu sutě a kamení
Autorkou článku a fotografií je Jolana Sedláčková