Cestopis Nový Zéland: v zimě za teplem

Tvrdému totalitnímu režimu mohu v uvozovkách „poděkovat“ za to, že vyhnal mého strýčka na překrásný Nový Zéland a bylo jen otázkou času, kdy budu mít tu čest ho tam navštívit. K první návštěvě – v mých očích nejkrásnějšího ostrova na světě – Nového Zélandu došlo v listopadu 2007.

Nový Zéland: výborný hotel – 790 Kč ⇒

Při zpáteční cestě byla v plánu několikadenní zastávka v Malajsii. Cestopis z mé první návštěvy Malajsie najdete v jiném článku – zážitků bylo za tří dny více než za celý měsíc na Novém Zélandu. Také mohu doporučit článek ohledně letu na Nový Zéland se společností Emirates.

Cestování po Zélandu

Odlet z letiště v Praze 17 listopadu s příletem zpět 6. prosince. Letenka byla na trase Praha – Vídeň – Singapur – Sydney – Auckland a zpáteční byla přes letiště v Kuala Lumpuru, kde jsme si naplánovali 4 dny dlouhé mezipřistání s návštěvou Malajsie.

Zpáteční letenka stála lehce přes 22 000 Kč na osobu s leteckou společností Austria Airlines. Tato kombinace vznikla při zjištění, že v Kuala Lumpuru stejně musíme vylézt z letadla (doplnění paliva – dolet B777 je 12 530 km)

Zajímavosti o Novém Zélandu

• Na Zélandu v téhle době není ideální počasí, protože téměř celou dobu pršelo- mžilo každou hodinku. (v listopadu tam mají takové nepovedené jaro).
• Ochrana životního prostředí na Zélandu je jedinečná a začíná už na letišti – kontrola z DOC (obdoba Ministerstva živ. prostředí) se ptá i na potraviny v batůžku
• Na severním ostrově Nového Zélandu jsou ploty na každém kroku. Máte v zásadě tři možnosti: mít vlastní zahrádku, pastviny či navštívit národní parky.
• Zásuvky jsou sice na 230/240 V, ale na „trojkolík“ je třeba adaptér.
• Hasiči, policie a záchranka jsou na lince 111.
• Městská voda je chlorovaná a většinou i fluorizovaná.
• Auta jezdí vlevo, povolená rychlost v obci je 50 km/h.
• Kurz 16.5 CZK/1 NZD

 

Zajímavosti o naší cestě

1. Golfová hřiště na Novém Zélandu jsou volně přístupná. Uprostřed bývá baráček, kam může každý libovolnou částkou přispět na údržbu trávníků. Hole je nutné si přinést vlastní.
2. Balení batohů na letišti stojí 9-12 NZD, neumějí to jako na Ruzyni do igelitu, ale balí je do kartonu.
3. Až po odbavení při odletu vyplňujeme odletový lístek a chtějí po nás poplatek 25 NZD.
4. Ekologie není 100% – půda je promočená a prohnojená, kvůli tomu tu jsou relativně špinavé spodní vody a u New Plymouthu je kvůli hnojení prý horší koncentrace chemikálií než ve Vietnamu po použití Agent Orange, škarpy se postřikují proti plevelům (proto jsem neviděla kopřivy) a stráně jsou jedno-druhové kvůli spásání od ovcí.
5. Vačicí opossum je na Zélandu kolem 70 millionů., takže na každého obyvatele jich připadne zhruba 20, každou noc prý sežerou 20 tisíc tun čehokoli (žerou totiž třeba i dráty, proto jsou sloupy elektrického vedení chráněny hliníkovými plechy).

 

Coromandel – východně od Aucklandu

U lázeňského Paeroa tryská gejzír do výše 3-4 m. Máme podezření, že v podzemí nějaký hobit otáčí kohoutkem při příchodu návštěvníků. Dál na sever se projevuje subtropický ráz poloostrova Coromandel, kde místy (kolem Mount Moehau) palmy přechází v porosty stromů Kohekohe (Dysoxylum spectacle), stromové kapradiny a sub-alpínskou vegetaci, užíváme si i rudokvěté stromy Pohutukawa.

Po dřevorubecké a hornické minulosti živí nyní obyvatele poloostrova turistika, a tak dávají na ochranu přírodního bohatství velký důraz. Z vodítka se nesmí pouštět psi nad rezervací místních ptáků kivi (severní kivi hnědý- jeho vejce představuje 1/5 váhy samičky, jakoby 60 kilová nastávající maminka čekala narození 12 kilového mimina). V horách žije papoušek nestor kaka, můžeme vidět kakarikiho rudočelého, ostříže novozélandského a místní mořská rezervace chrání kilometry korálových útesů a podmořských jeskyní.

Málokdo vynechá zátoku katedrál. My jsme den končili na Hot Water Beach. Každý si tu lopatkou může vyhloubit jámu a počkat si na pramen teplé vody. My byli bez lopatky, a tak jsme si počkali, až japonští mládenci opustí svou jamku vlažné vody.

Rotorua – 3 hodiny autem od Aucklandu

Průměrná letní teplota v oblasti je 22 C, v zimě 12,6 C, je tu průměrně 2.117 slunečních dnů v roce, srážek 1.400 mm. Počet obyvatel 64 tisíc. Kolem města čpí nad 17 jezery nezaměnitelná „vůně“ geotermálních pramenů. Zemská kůra pod oblastí je relativně tenká – jen 10 km (namísto obv.20-25) a v oblasti bublají bahenní tůňky, kouří fumaroly (průduchy), tryskají tu gejzíry a horké minerální prameny. 

V oblastech s geotermální aktivitou neopouštějte vyznačené stezky! Radši si vychutnejte horké veřejné bazénky v parku Kuirau. Pozor na zavírací dobu – vulkanické údolí Waimangu například bralo poslední návštěvníky už v 15h. Směrem k Wai-O-Tapu jsme si vychutnali „tree mud pool scenery“ zdarma, zatímco o kus dál se platilo 25 NZD/os.

Pirongia Forest Park

Nachází se 30 km od Hamilton City, jde o téměř 17 tisíc hektarů hustě zalesněné oblasti (palmy, kapradiny, mechy), která se rozkládá na třech vyhaslých sopkách hory Pirongia (959 m.n.m.). Vstupné žádné. Na směrovkách časové údaje, zvládáme je o 1/3 rychleji. Kvůli opakovaným deštíkům je cesta pořádně rozbahněná, takže se po 7-mi hodinovém treku vracíme v černohnědých pohorkách.

Potkáváme dvojici, která plánuje přespání v nějaké chatce, její přesné umístění neznáme. V Hamiltonu stojí za návštěvu zdejší botanická zahrada. Pro zajímavost vzdálenosti z Hamiltonu do Wellingtonu 512 km, do Taurangy 105 km, do Taupa 154 km, do Rotoruy 110 km, do N. Plymouthu 238 km, do Napieru 293 km, na Cape Reinga 558 km, do Aucklandu 127 km.

Tauranga – východní pobřeží

Uprostřed Bay of Plenty je možné z hory Maunganui (232 m.n.m.) shlížet na lodě, zvířata, ostrovy a Tichý oceán. Název hory je odvozen z maurského „mauao“= strmý kužel. Část města zabírají i nákupní centra, ale vítr fouká pořád a všude. U kempu pán seká posekanou trávu. Skupinka Maurů leští před hotelem umytý chodník. Mezi dvěma mořskými břehy je bazén se slanou vodou. Vypadá to na blázinec, ale krásný… Plavu ve vodě, zdá se teplejší, než voda v Divoké Šárce nebo v Divoké Orlici.

Tongariro – střed Severního ostrova

V info středisku nejstaršího národního parku nám potvrzují výhled na celodenní jasno + nahoře studený vítr, počasí se tady může výrazně měnit, pro případ sopečné erupce je doporučen rychlý přesun na nejvyšší hřebeny. Naše trasa mezi jezera a 2 aktivní sopky (Ruapehu- 2797m.n.m. a Ngauruhoe – 2291 m.n.m., známá jako Hora osudu) by měla trvat 5 hodin. V této oblasti roste více než 550 druhů původních rostlin, většinou endemických.

Stezka je působivá nejen díky sopečné krajině, často podobné měsíčnímu povrchu, ale míjíme i Smaragdová jezera, která dělají čest svému jménu. Zakončení kolem Tanariki Falls nás zahaluje do vodního závoje a slunce opravdu nepřestalo svítit ani na vteřinku (na rozdíl od předcházejících 2 týdnů). Park údajně navštěvuje až milion návštěvníků ročně, ale my tam byli vlastně před letní sezónou, takže žádné davy. A v zimě tady lákají 2 sjezdovky.

Taupo

Po obrovské erupci v roce 186 n.l. vznikl kráter, který se od té doby zaplňoval vodou až do současné podoby jezera, které je dodnes potvrzením domněnky, že tento výbuch byl největším na naší planetě za posledních 5000 let. Zničil tehdy veškeré okolní lesy, zasypal popelem většinu severního ostrova a způsobil zatmění oblohy viditelné až do Číny a Říma. 

My směřujeme k severní části a dál podél řeky Waikato k Huka Falls. Řeka zásobuje 8 vodních elektráren a poskytuje vodu pro 2 geotermální + 1 termální elektrárnu. Těchto 11 elektráren vyrábí 2/3 elektřiny na ostrově.

V místech Huka Falls má řeka průměrný průtok 160 m³/s, v těch místech se 100 m široká řeka s hloubkou 4 m vtěsná do kanálu 15 m širokého a 10 m hlubokého. Celá oblast je ledovcového původu, vznikla prý před cca 20 tis. lety. Její teplotu okusíme až poté, co poležíme mezi kapradím v termálním potoce, který se do ní vlévá.

Po necelých třech týdnech na Novém Zélandu jsme plní zážitků. Strýček nás veze na letiště do Aucklandu a před námi je třídenní zastávka v Asii. Tehdy jsem nemohl tušit, že mě právě čeká zlom mého života…

Fotogalerie

Oficiálním autorem a garantem článku je Tony. Aktualizováno dne 11.2.2023

PC » Pro cestovatele » Průvodce » Cestopis Nový Zéland: v zimě za teplem